Tibetská náhorní plošina ohromí každého svou rozlehlostí. Ale pokrok ani turismus se nedají zastavit
Radiožurnál vám pravidelně nabízí zážitky z putování skupiny českých horolezců do Himálaje, chtějí zdolat šestou nejvyšší horu na světě Čo Oju. Dnes vás zavedeme na Tibetskou náhorní plošinu. Města jsou tam rozesetá tak, že se skoro ztrácí. Čeští horolezci přejeli několik horských průsmyků a nocleh jim nabídlo městečko Tingri s několika stovkami obyvatel.
Když se před vámi rozprostře neskutečně rozhlehlá Tibetská náhorní plošina a vy pochopíte, že stejné prostory máte i v duši, udělá se vám moc dobře.
Dívám se na hory, slunce zapadá, dívám se na krávy a jaky mířící do dvorků tibetských domů. Za chvíli slunce zmizí a začne být zima. Noc v horách je dobrý pastýř – přivede domů člověka i zvíře.
Za mými zády vítr lomcuje se stovkami modlitebních praporků. O kousek výš, na pahorku nad městečkem Tingri se dostavuje nový budhistický chrám. Betonové sloupy už mají tradiční karmínovou barvu a střecha svítí zlatým plechem.
I pod městečkem Tingri se staví a celé to vypadá na dobře naplánovaný turistický ruch směr Mount Everest. Pokrok ani turismus, zdá se, se nedají zastavit.
Dívám se na hory a jako většina party už se těším na to, až nás dodávka po stovkách ujetých kilometrů vyplivne, a my se konečně začneme hýbat. Zapadající slunce se odráží na hřebenech ledových štítů, stíny se dlouží a nebe má neskutečně modrou barvu.
