Komunisté nás sebrali rovnou na místě, vzpomíná Otokar Randák na pochod studentů v únoru 1948

25. únor 2015

Po konci druhé světové války se do Prahy vydala spousta mladých lidí, kterým se otevřela naděje, že budou moci dostudovat. Byl mezi nimi i skaut a pamětník Otokar Randák. Později s dalšími studenty pochodoval ve vysokoškolském průvodu, který se 25. února 1948 vydal na Pražský hrad podpořit prezidenta Edvarda Beneše.

„Najednou jsme zjistili, že to, na co jsme se těšili, se začíná hroutit,“ vysvětluje s tím, že pro studenty byl prezident Beneš symbolem svobody. „Jaké študáci jsme si uvědomovali, že je konec,“ říká.

Komunisté ale byli podle něj dobře připravení, věděli, že se studenti postaví na zadní. Už v té době na vysokých školách existovaly komunistické buňky, takzvané prověrkové komise, které vyvíjely nátlak proti nepohodlným studentům ze „špatných rodin“.


Přešli jsme Karlův most (někteří z nás přijeli z Dejvic přímo ze školy) a z Malostranského náměstí jsem se Nerudovkou vydali nahoru na Pražský hrad.

„Když jsme šli na manifestaci, tak jsme byli psychicky vybavení. Sesbírali nás rovnou na místě, dostali jsme vyhazov z vysoké školy,“ vzpomíná. Po únoru 1948 pak musel nastoupit k Pomocným technickým praporům.

Za války dodávali zprávy do Anglie

Do nymburského oddílu skautů přišel v roce 1937. Po vypuknutí války založili klub Mladého hlasatele a útočiště nacházeli v klubovně, kterou jim poskytli majitelé jedné nymburské vily. Později skautský oddíl oficiálně zastřešil místní hasičský sbor.

Čtěte také

„Vedoucí skautského oddílů se jako úředník nymburského městského úřadu dostal do pozice velitele civilní protiletecké obrany,“ popisuje s tím, že začali pracovat na přípravě Pražského povstání, ale také dodávali zprávy do Anglie prostřednictvím vysílačky na Českomoravské vysočině.

Otokar Randák

Byla vytvořena spojovací cesta, která se pohybovala na kolech, starší byli vyškolení k ježdění na malých motocyklech „Nasazovali nás do akci, které vznikly po náletech spojeneckých letadel, hasiči nás koncem roku 1944 vybavili i svými pracovními uniformami,“ vzpomíná.

V roce 1945, když se chystalo povstání ve Středočeském kraji, byli vyzbrojeni střelnými zbraněmi. „Dostali jsme kasárna v podzemí ve vinných sklepech. Nejdříve nás používali na strážnou službu, říkali nám dispoziční četa,“ dodává.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

autor: prh
Spustit audio