Zuzana Marešová vzpomíná na cestu Wintonovým vlakem: Na nástupišti všichni plakali

15. březen 2015

Sir Nicholas Winton zachránil před koncentračním táborem 669 dětí. Mezi nimi byla i paní Zuzana Marešová. Do Londýna odjela předposledním vlakem v červenci 1939, tehdy jí bylo sedm let. „Neměli jsme pocit, že jedeme někam daleko, spíše na výlet. Utěchou bylo, že jsem měla svoje starší sestry s sebou,“ vzpomíná.

Její nejstarší sestře bylo tehdy 15 let, věděla, o co se jedná, ale nikdy o tom nechtěla mluvit. „Když jsme byly ve vlaku, koukaly ven na nástupiště a viděly, jak všichni pláčou a tečou jim slzy, tak jsme z toho byly velice zmatené,“ vysvětluje.

Sama si dnes nedokáže představit, že by své děti posadila do vlaku s tím, že už je nikdy neuvidí. „Pro rodiče je to největší možná oběť,“ říká. Své vzpomínky popsala v knize, kterou však nechce vydávat. „Jsou to čistě rodinné záležitosti,“ podotýká s tím, že o tehdejší době chodí do školy dětem vyprávět. „Musejí znát, co se tehdy dělo, nesmí se na to zapomenout,“ říká.

Na cestu vlakem si příliš nepamatuje. „Příroda je k nám laskavá a to, na co nechceme vzpomínat, nám vymaže z paměti,“ vysvětluje. Vzpomíná ale na příjezd do Anglie, na nástupišti byly davy lidí, kteří se hledali. „Ztratila jsem se, museli vyvolávat mé jméno,“ vzpomíná.

Čtěte také

Dostala se do velice bohaté, aristokratické rodiny, která se o ní velice dobře materiálně starala, ale scházely jí emoce. „Tehdejší Anglie byla hodně sešněrována, nebyla jsem vůbec šťastná a cítila jsem se osaměle,“ říká.

Sir Nicholas Winton

Měla ale to štěstí, že patřila k dětem, které se s rodinou opět shledaly – její tatínek byl chemik a za války pracoval v Anglii pro válečný průmysl. Doma však ale byli velmi málo, protože se rodiče kvůli práci často stěhovali.

Vzpomíná také na setkání s Nicholasem Wintonem v roce 1990 na dánské ambasádě. „Na guči seděl starý pán. Tam jsem se poprvé všechno dozvěděla,“ popisuje.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

autor: prh
Spustit audio