Dva sportovci a šest zlatých medailí. Tereza Kmochová s Tomášem Pazderou zazářili na deaflympiádě

Když však mají porovnat lyžování se sluchovým handicapem a bez něj, nedokážou odpovědět. „Žiji tak celý život, proto nevím, jestli je to limitující. Jsem normální a nemám s tím problém,“ přibližuje Tereza Kmochová, držitelka hned pěti zlatých medailí. Jediné, co jí trvalo déle, bylo naučit se mluvit a komunikovat vůbec.

A když stojí před startem na kopci, připravená na závod, nestartuje na pokyn sluchového signálu, ale pomocí hodin, které vidí, případně jí startér ukáže pokyny prsty. „Můžeme startovat od pětky do nuly, já obvykle startuji na tři,“ prozrazuje Tereza Kmochová.

Snowboardcrossař Tomáš Pazdera se před startem ocitá v problematičtější situaci. „Na startu je nás víc,“ vysvětluje. Navíc připomíná, že sportovci na deaflympiádě musejí závodit bez sluchadel. Proto trénuje bez nich, aby byl připraven a neměl problémy s rovnováhou.

Čtěte také

Vzala si nás do péče logopedka, vzpomíná maminka Terezy Kmochové

A další rozdíly mezi deaflympiádou a olympijskými hrami? Podle Tomáše Pazdery například menší medializace, menší počet sportovců a také jiná atmosféra. „Třeba na olympiádě v Soči byla vysoká návštěvnost, ale deaflympiáda je úplně jiná,“ domnívá se.

Lucie Výborná si prohlíží jednu ze zlatých medailí|foto: Šárka Ševčíková

Spolu s úspěšnými deaflympioniky přišla do studia také trenérka a maminka Terezy Kmochové Kateřina Prokšová. „Když jsme přišli na to, že Terka neslyší, vzala si nás do péče logopedka, která nás navedla, jak neslyšící naučit odezírat a mluvit, pokud to jde,“ přibližuje dlouholetou práci, v níž by se mohlo pokračovat dodnes. „Trvá to měsíce a roky,“ dodává.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout přímo v tomto článku a také v iRadiu.