Ženy žárlí jinak než muži. Může za to evoluce, říká sexuoložka Kateřina Klapilová

Setkání s bývalým partnerem nebo partnerkou, služební cesty, ale i setkání s mužem, kterého stávající partner zatím nezná. To jsou podle Kateřiny Klapilové nejčastější spouštěče běžné, každodenní žárlivosti. A zatímco v tom, kdy žárlíme, nejsou mezi muži a ženami větší rozdíly, v prožívání žárlivosti už ano.

„Mužům vadí představa partnerky při intimních aktivitách s někým jiným, ženám vadí představa, že se jejich partner s jinou ženou účastní romantického rozhovoru, který by mohl vést až k plánování partnerství,” popisuje evoluční sexuoložka.

Jak zdůrazňuje, není žárlivost jako žárlivost. Má mnoho typů a z evolučního hlediska se každá „vyplatí” v jiných situacích. „Žárlivost může ovlivňovat spokojenost v partnerství i to, zda svazek déle vydrží. Variabilita je obrovská,” říká.

Ve zkratce lze říct, že žárlivost může vztahu v mnohém prospět. „Často se objevuje ve chvíli, kdy vám teče do bot. Něco se stalo, vy to ještě neumíte definovat, ale jste neklidný. Partnerka je třeba často pryč nebo se o někom pochvalně vyjádří. Žárlivost vás motivuje k činu,” popisuje Kateřina Klapilová.

Existuje samozřejmě i patologická forma žárlivosti, to už se ale bavíme o psychiatrických diagnózách.KATEŘINA KLAPILOVÁ

Oblíbenými strategiemi v takových situacích bývá buď to, že partnerce jejího urostlého, svalnatého kamaráda zkrátka zakážete, nebo na jejich schůzky začnete chodit s ní. „Případně se můžete pokusit vzbudit žárlivost sám,” přidává další možnou strategii.

Nejen o žárlivosti, ale i o tom, jak se žárlivost změnila v moderní době, je i nový dokument České televize Čí je moje dítě, na kterém se Kateřina Klapilová podílela.

Poslechněte si záznam celého rozhovoru: kliknutím na odkaz v tomto článku nebo v iRadiu.