Jiří Suchý

"Nikdy jsem nenapsal opravdovou hru, já nejsem dramatik," pokračuje Jiří Suchý v sebekritice. "To není nemístná skromnost, to tak konstatuju. Soudím tak podle toho, že v žádné hře divák netrnul, jak to dopadne s hrdinou, nebo zda přijde nějaká peripetie, katarze... to já jsem neuměl."

Jiří Suchý však nachází i důvod, proč jsou jeho hry mezi diváky i po několika desetiletích stále oblíbené. "Jediné, co na mých hrách bylo cenné - a teď se začnu chvástat - bylo, že se tomu lidé smáli. Že každou minutu musel zahřmít smích. To zachraňovalo veškeré mé hry."

A právě kvůli smíchu už přesně padesát let diváci stále znovu a znovu navštěvují Divadlo Semafor. Jak Jiří Suchý, odpůrce oslav a gratulací, narozeniny svého divadla prožívá? "Když se jedná o divadlo, nemám právo oslavy veřejnosti odpírat, protože se na to těší." A na co se mohou diváci těšit konkrétně? Obecní dům bude hostit vzpomínkové oslavy, kterých se zúčastní - alespoň symbolicky - všichni, kteří kdy po prknech Semaforu prošli. A samotné Divadlo Semafor chystá přímo měsíc oslav.

"Skutečným básníkem" - tak nazval Jiřího Suchého, mimo jiné i textaře, nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert. Vznikají jeho texty opravdu nejčastěji za chůze, jak tvrdil Jiří Suchý v jednom z rozhovorů? "Dnes už ne, to bylo dřív - protože já už nemám čas. Já musím pořád jezdit, abych všechno stihl. I sem do rozhlasu jsem málem nestihl dojet včas. Já jsem štvanec."

Co bude po Semaforu? Vidí Jiří Suchý v dnešní generaci divadelníků někoho, kdo by na činnost scény malých forem navázal? A proč Jiří Voskovec neměl Jiřího Suchého rád? Nejen to se dozvíte v záznamu celého rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Jiřím Suchým i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.