Bohuslav Bárta stavěl přehrady v Jihoafrické republice, teď zkoumá jejich stárnutí
Po roce 1968 emigroval z tehdejšího Československa do Jihoafrické republiky a jako vodní hospodář začal právě tam, ale i v okolních státech, stavět vodní přehrady. Nyní se zabývá jejich stárnutím a jak sám v rozhovoru s Janem Pokorným s nadsázkou říká, po sedmdesátce už moc možností není…
Před lety Jihoafrická republika potřebovala experty a profesionály, a tak, když před 50 lety přicestoval do země, během jednoho týdne sehnal práci. „Po rozhovoru s konzulem jsem řekl, že jsem vodní hospodář. Jakmile jsme přistáli v Pretorii, tak nás řadili podle profesí,“ vzpomíná.
V JAR se nejenom staví přehrady, ale také se spojují povodí – tam, kde je velká urbanizace, není dostatek vody, a tak se musí přivést. Například se státem Lesotho mají dohodu, že předělají přehrady tak, aby se voda mohla navést právě na jih Afriky.
K profesi Bohuslava Bárty mimo jiné patří i hodnocení stárnutí přehrad – na savanách je velký svod zeminy, přehrady se zanáší a ztrácí na objemu. A ty, které leží blízko měst, se rychle znečišťují. Stárnutí přehrady se ale zkoumá například i podle toho, zda je přehrada z betonu, nebo z oceli.
„Máme mnoho přehrad, které neslouží původnímu účelu. Jdeme do fáze nejenom hodnocení stárnutí a toho, kolik by stála oprava a údržba, ale také, zda bychom neměli přehodnotit účel přehrady,“ říká s tím, že dnes je možné využít přehrady například i pro rekreaci.
Poslechněte si záznam celého rozhovoru: kliknutím na odkaz v tomto článku nebo v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.