Brazilští potomci Jana Antonína Bati cítili velkou křivdu, myslí si spisovatelka Markéta Pilátová

„Když jsem před 10 lety vystoupila z nočního autobusu v brazilském městečku, čekal na mě jeep. V něm seděla usměvavá žena sršící energií a představila se jako Dolores Baťová, nejstarší vnučka Jana Antonína Bati,“ vypráví Markéta ve své knize S Baťou v džungli.

Do Mato Grosso do Sul přijela Markéta Pilátová jako učitelka krajanské komunity baťováků. Dolores Baťová je zase předsedkyně Československé kulturní dílny, což je krajanský spolek, ke kterému poslalo ministerstvo školství a ministerstvo zahraničí krajanskou učitelku.

Po Janu Antonínu Baťovi zůstaly desítky krabic a plechových skříní plných sešitů, desek, myšlenek, básní... Markéta Pilátová prozkoumala sotva zlomek těchto dokumentů.

Trochu Markétě závidím. To, že dostala od Dolores Baťové, vnučky Jana Antonína, důvěru a mohla se dotýkat pokladů v mnoha truhlách, brát do ruky straré dopisy, fotky, deníky i básně, které po bratrovi Tomáše Bati zbyly, a pak napsat knihu. Také jí závidím její nádhernou fantazii v knížkách pro děti, za které byla také nominována na cenu Magnesia Litera. K tomu druhému jsme se v rozhovoru vůbec nedostaly, tak doufám v nějaké "příště". Nejspíš za rok, Markéta totiž žije v Latinské Americe a do Česka zavítá jen občas.Lucie Výborná

„Příběh dědečka paní Dolores a její rodiny je velmi silný a dotýká se Čechů v Brazílii i tady. Domluvily jsme se, že až se budu cítit trochu spisovatelkou, tak se do psaní pustím.“

Proč potomci Jana Bati nechali písemnosti tak dlouho nedotčené? „Myslím, že v sobě měli nejistotu. Na jednu stranu cítili velkou křivdu, která se jim stala. Nařčením Jana Antonína Bati, komunistickým procesem, znárodněním majetku... Chtěli na to svým způsobem zapomenout, na druhou stranu cítili závazek pokračovat v boji za očištění dědečka, očištění jména rodiny. Asi neměli chuť se do té minulosti hlouběji ponořit,“ vysvětluje Markéta Pilátová.