Dominik Duka: Dialog mezi křesťanstvím a islámem je možný, ale nemůže to být naivita
Lidé dobře rozumějí vánočním svátkům, oproti tomu Velikonoce jsou náročnější, představují zradu, smrt, utrpení, výsměch. „A pak mám věřit, že ten, kdo vstal na kříži, vstal z mrtvých,“ vysvětluje kardinál Dominik Duka, podle kterého bychom například v kultuře a umění našli mnoho momentů, kde je skrytý Ježíšův příběh.
Mojžíšovy Velikonoce, to je podle něj cesta z otroctví do svobody, Ježíšovy Velikonoce zase cesta, kde vítězí dobro nad zlem, pravda nad lží, a tak otevírají cestu i nám k životu. „Ve všech kulturách, ve všech náboženstvích smrtí život nekončí,“ podotýká.
Přiznává také, že mezi křesťanství, židovstvím i islámem existují rozdíly – problém současného islámu pak vidí především v tom, že velká část je svedena, velká část mlčí a teroristé, násilníci plně ovládají.
„Nemohu přijmout jednoduchou výzvu, že islám je náboženství míru, tak jako křesťanství není náboženství pacifismu,“ vysvětluje s tím, že mezi mírem a válkou je otázka dobra a zla, svobody a otroctví. „V tom se pohybujeme, proto dialog je možný, ale nemůže to být naivita,“ dodává.
Sebekritická elita
A co si představuje pod slovem elita? Především by neměla být brána jako ta, která určuje politický a společenský vývoj – demokracie musí usilovat o to, aby byla co nejširší účast všech zodpovědných lidí na řízení společnosti nebo státu.
„Lidé, kteří se považují za elitu, by měli být trošku sebekritičtí a nechali, aby to byli ti druzí, kteří ji nazvou elitou,“ uzavírá.
Audio záznam všech rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.