„Esenbák mi řekl, že tatínek přijde večer. Přišel, ale za 12 let“

Když mu otec řekl, že bude muset odevzdat klíče od mlýna, který mu slíbil, bylo Milanu Kroupovi 7 let. „Říkal jsem mu: ´Táto, tys to slíbil mně, to je můj mlýn. Žádné klíče jim nedávej – hoď je do rybníka!´“

V den, kdy jeho otce přišli zatknout, si hrál s bratrancem na hrázi rybníka, když viděl, jak k nim jede tatraplán. Když přivezli jeho otce, který ve vesnici pracoval, nepustili ho dovnitř. „Dal jsem se samozřejmě do breku – věděl jsem, že něco není v pořádku. Oni ho vyváděli, už měl ruce v želízkách, tak jsem ho chytil za nohu a nechtěl jsem ho pustit. Jeden esenbák mě chytil, strčil mě na stranu a říká: ´Prosím tě, co brečíš, on přijde večer.´ Přišel večer, ale za 12 let.“

Základy podnikání mu dal právě jeho otec. Milan Kroupa vzpomíná mimo jiné na to, že do 18 let nepřečetl ani jednu knížku. Jednou mu táta dal knihu V záři miliónů. Nejprve ji číst nechtěl, ale svědomí mu nedalo, začal číst a knížka, která popisovala i začátky podnikání nebo bankrot, už ho nepustila.

Maminka se mnou měla problémy. Musela pracovat, takže jsem tak nějak vyrůstal na ulici, neměl jsem nad sebou žádnou kontrolu. Ale vždycky večer měla čas, tak mě dávala do latě. MILAN KROUPA

Jako emigrant to samozřejmě neměl jednoduché. Přístup v Rakousku byl jiný než v Kanadě. „V Rakousku, i když jsem pracoval, a myslím, že jsem se snažil, tak mi bylo Rakušany řečeno, abych odtamtud vypadl, že jim ujídám chleba a měl bych žít někde jinde. V Kanadě to bylo naopak. Myslím, že tam na to byli připravení.“

V Kanadě stále vzpomíná na své dětství ve mlýně, ale chybí mu i materiální věci. Třeba svíčková a knedlíky, jak říká se smíchem. Zároveň říká, že i když léta žije v Kanadě, vždycky zůstane Čechem. „To se z nás nikdy nedostane ven. To je totéž jako naše řeč, to člověk nikdy nemůže zapomenout, i když mám málo možností, kde můžu mluvit česky.“

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.