Jak se fotil Václav Havel? Byl plachý, ale zato autentický, vzpomíná fotograf Karel Cudlín
„Fotoaparát mám pří sobě neustále, nikdy nevíte, kde je nějaký moment, který by stál za to vyfotit,“ vysvětluje fotograf Karel Cudlín. Před 25 lety byl při pádu Berlínské zdi, s fotoaparátem po ulicích chodil i během Sametové revoluce. „Atmosféra byla neopakovatelná,“ vzpomíná v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou.
Bývalého prezidenta Václava Havla fotografoval během listopadové revoluce na ulicích, ale teprve v roce 1997 přišla nabídka, aby se stal jedním z jeho oficiálních fotografů. „Fotit Václava Havla bylo trochu komplikované, byl citlivý a plachý, neměl naučené úsměvy, ale o to byl autentičtější,“ popisuje.
Karel Cudlín je český fotograf, který se zabývá dokumentární fotografií. Do povědomí veřejnosti se dostal především jako jeden z osobních fotografů prezidenta Václava Havla. Byl šestnáctkrát oceněn ve fotografické soutěži Czech Press Photo.
Často jezdí na Ukrajinu a nechyběl ani na Majdanu. Jak se mu pracuje s digitální technologií? „V roce 1989 Praha nebyla moc osvícená, fotilo se na dlouhý čas a většina fotek byla neostrých, ruční úpravy v temné komoře byly omezené. S dnešní technikou se to nedá srovnávat,“ míní.
Fotografování se podle něj s příchodem digitalizace zrychlilo, nedílnou součástí je i rychlé editování. „Možná se fotí trochu víc, pracuje se s obrazovkou. První výběr je dobré si vytisknout a nějakou dobu se na něj dívat. Většinou se vybírá z více obrázku,“ radí.
Jak správně udělat reportážní fotografii? A jak Karel Cudlín vzpomíná na atmosféru revolučního listopadu roku 1989? I to jste mohli slyšet v Hostu Radiožurnálu.
Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
