Jak vznikal Vyšehradský kodex? Pohanské způsoby malíři nezobrazovali, přibližuje restaurátor

31. leden 2015

Pražské Klementinum vystavuje nejcennější písemnou památku v Česku – Vyšehradský kodex. Na vzácném rukopisu o tisící stránkách pracovali anonymní malíři - zobrazovat skutečnost měli zakázené, tak pracovali s duchovnem. A právě jejich techniku se snažil napodobit David Frank, restaurátor výtvarných děl a historických dokumentů, který vytvořil faksimile několika dvoustran iluminovaného rukopisu z konce 11. století. Jaký je příběh Vyšehradského kodexu? A kdo vytvářel vzácné iluminace?

Před 1000 lety měli mniši a malíři hlubokou znalost malby a materiálů, o kterých dnes nic nevíme. „Je strašně těžké vystopovat techniky a dostát perfektnosti, se kterou pracovali,“ popisuje práci na faksimile rukopisu. Záhadu Vyšehradského kodexu rovněž přibližuje prostřednictvím vzdělávacího dokumentu, který ukazuje, jak celá iluminace vznikala.

„Na době je zvláštní, že je anonymní, malíři neměli jména. Individuálnost neexistovala, byli to řemeslníci, kteří pracovali v benediktýnských skriptoriích nebo malířských dílnách. Pracovali na zakázku, seskupovali se do cechů,“ vysvětluje.

Tisíce stránek rukopisu vznikly na zvířecích kůžích, ruční papír se totiž objevuje ve 14. až 15. století. „Faksimile musí pracovat s původními materiály, které se v té době používaly,“ nastiňuje. U starých rukopisů je také důležité vědět, jak se vyrábí pergamen – zvířecí kůže se louhovala ve vápně a napínala na rámy.

Skutečnost byla zakázaná, tak se pracovalo s duchovnem

Staří mistři měli neuvěřitelnou vizuální paměť, všechno dělali přepisem přes mozek, který fotografii vůbec neznal. A s tím, jak vznikaly různé přístupy ve vizualizace skutečnosti a přenosu na plátno a papír, tak se měnila výtvarná kultura.

Čtěte také


Kodex vyšehradský je evangelistář, který pravděpodobně vznikl v době korunovace Vratislava II. na prvního českého krále. Jedná se o kodex o rozměrech 415 × 340 mm, který obsahuje 108 pergamenových listů – 55 dvojlistů, které jsou zhotoveny z 55 telecích kůží. Na 26 stranách jsou vyobrazeny evangelisté, rodina Kristova, čtyři předobrazy ze Starého zákona a další výjevy.

Právě autoři Vyšehradského rukopisu, kteří pracovali s kánonem, vlastně popírali svou osobnost. „Vyvarovali se pohanským způsobům, snažili se poskytnout něco duchovního. Skutečnost byla zakázaná, a tak pracovali v jiném myšlenkovém módu,“ míní.

Při tvorbě faksimile je těžké najít miniaturní štětce, jaké používali tehdejší malíři, což mu dělá potíže zejména u Dalimilovy kroniky, na které nyní pracuje. „Setkal jsem se s hranicí proveditelnosti se štětci. Malíři si dokázali si štětce připravit a složit tak, že jim to fungovalo. Dnes si koupíte štětec a doma zjistíte, že s ním nelze pracovat,“ říká.

Každý rukopis musí být v dobrém stavu a musí mít správné prostředí na vystavování. Spolu s Vyšehradským kodexem je také k vidění i Budyšínský rukopis, ale v knihovnách se ukrývá celá řada vzácných děl. „Je škoda, že je tolik nevystavujeme,“ podotýká.

Audio záznam rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

autor: prh
Spustit audio