Lubomír Sazeček strávil 469 dní v zajetí v Angole. To zlé už dávno přešlo, tvrdí dnes
Psal se březen roku 1983 a v Angole bylo zajato 66 Čechoslováků. Jedním z nich byl také Lubomír Sazeček, který svým únoscům už odpustil. „Nemůžete celý život nenávidět,“ přiznal ve vysílání Hosta Radiožurnálu.
Lubomír Sazeček byl členem týmu, který pomáhal s obnovou místní továrny na výrobu papíru a celulózy. Před příletem by ho však ani nenapadlo, že se ocitne na horké půdě. To mu došlo až když zjistil, že se po Angole nemůže pohybovat volně. „Po příletu jsme museli uspořádat kolonu s ozbrojeným doprovodem. V každé obci nám kontrolovali cestovní příkazy,“ vzpomíná.
„Útok začal před svítáním, ale já jsem se dostal do jejich rukou po osmé hodině. Mezitím se bojovalo,“ popisuje Lubomír Sazeček. Řekli mu, aby si sbalil na pochod, který bude trvat šest týdnů. „Neměli jsme pořádné boty, spávali jsme dva pod jednou dekou, většinou pod širákem. A to v období, kdy bylo v noci 12 stupňů a mokro,“ popisuje.
Lubomír Sazeček nakonec strávil v zajetí dlouhých 469 dní. Od té doby se do Angoly jednou vrátil. Návrat na známá místa v něm vyvolal spoustu rozporuplných pocitů. „Dostal jsem se do míst, kde jsem prožil tři těžká traumata,“ nastiňuje.
Pocítil během svého zajetí Stockholmský syndrom? A co se dělo ve skupině mezi lidmi, kteří se prali o jídlo? I to jste mohli slyšet mezi 10. a 11. hodinou.
Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
