Michaela Pavlátová

9. červenec 2008

Středečním hostem Dopoledního Radiožurnálu byla režisérka, animátorka a výtvarnice Michaela Pavlátová. Ze studia Filmžurnálu přiblížila své pocity při premiéře filmu Děti noci, který soutěží o Křišťálový glóbus. S Lucií Výbornou si povídala o rozdílech v režii hraných a animovaných filmů, o práci animátorky a výtvarnice. Pohovořila i o svém vztahu k balonovému létání či o svém životě v Americe. Ve čtvrtek 10. července bude hostem režisér Petr Zelenka.

Jaké pocity měla režisérka Michaela Pavlátová při karlovarské premiéře svého filmu Děti noci, který je v hlavní soutěži o Křišťálový globus? "Já si to tady strašně užívám, protože jsme tady měli světovou premiéru a přijeli jsme s mnoha lidmi ze štábu. A zároveň uvádíte ten film do života - najednou se stává veřejnou věcí. Tak osciluji mezi tím, že jsem strašně šťastná a tím, že se cítím osamělá, ale to štěstí velice převažuje," přiblížila režisérka. "Těšila jsem se původně, že si užiji tu projekci. Tady je nádherné velké plátno - už to je pro mě velká odměna - v multiplexech obraz ani zvuk nejsou tak kvalitní. Ale nepodařilo se mi to. Pořád jsem zaznamenávala, jak na film reagují diváci. Všimla jsem si, že jsou dobře lázeňsky naladěni a chtějí se bavit. Náš film komedie není, ale přesto si tam něco našli," dodala.

Michalea Pavlátová patří v animovaném filmu ke špičce. Byla nominována na Oscara a na Berlinare získala Zlatého medvěda. "Co se týče publicity filmů, stojí krátké animované filmy nejníž. Naopak ty celovečerní mají publicitu velkou. Já to vidím jako trojúhelník, který stojí na špičce - to nejmenší dole je animace, nad tím je dokument a pak je hraný film. Do animace celovečerního filmu bych se nerada pouštěla, protože je to strašně práce. A jsou to produkty - zboží, které se dělá pro rodinu a není za tím vidět autorský názor. Ale už se to začíná měnit a některé filmy se mi líbí. Hraný film vám ale způsobí to, že ztratíte trpělivost s animací. A mně se to trošku stalo," prozradila Pavlátová. V Česku by ale podle ní měl celovečerní animovaný film vzniknout. "Už jenom proto, aby studenti měli motivaci animaci studovat," dodala.

"Je mnoho technik animovaných filmů. Já dělám kreslené filmy - každý papír obsahuje jednu kresbu. Na jednu vteřinu filmu potřebuji dvanáct kreseb. Je to mravenčí práce, ale mě se ta piplavost líbila. Na začátku procesu jsou taková tvůrčí stadia - přemýšlíte o čem to bude, děláte výtvarné návrhy a vlastně tvoříte a vymýšlíte. Potom to provádíte. Je to jako vyšívání - přináší to klid a dá to strukturu vašemu času. Já jsem většinou dělala animované filmy sama a málokdy jsem využívala někoho ze studia. Chtěla jsem si tu práci užít a také jsem měla pocit, že to nikdo neudělá jako já," přiblížila Pavlátová.

Záznam celého rozhovoru s Michaelou Pavlátovou si můžete poslechnout v Rádiu na přání.

autor: kbr
Spustit audio