Muzika je „vypsaná“. Doufám, že se nebudou omílat pořád stejné písničky, říká Michal Pavlíček
Ke kytaře se dostal během letních prázdnin v Kersku, kde jeden z jeho kamarádů s oblibou hrával a sváděl tak dívky. Jako 13letý kluk si Michal Pavlíček hru skutečně zamiloval a od té doby se kytara stala součástí jeho života, jak ostatně přiznává v rozhovoru s moderátorkou Patricií Strouhalovou.
„Slyšel jsem nahrávky Beatles a Rolling Stones a od té doby jsem začal cvičit,“ vysvětluje Michal Pavlíček, který podle svých slov přijal hozenou rukavici a 20. dubna vystoupí se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. V této souvislosti tvrdí: „Jsem připraven jít do boje, abych obhájil svou čest.“
Michal Pavlíček hraje převážně vlastní skladby, které obvykle zná nazpaměť. „Nejsem zvyklý hrát z not a dívat se na pana dirigenta,“ přiznává.
Podle jeho názoru jsou rock a klasická hudba dva žánry, které se nemají příliš rádi. „Lidé, kteří mají rádi vážnou hudbu, se dívají trochu opovržlivě na jinou muziku. A funguje to i naopak,“ přibližuje. On sám by chtěl i tímto koncertem podat ruku oběma zmíněným žánrům a najít tak nový směr.
Dá se však v hudbě najít ještě něco nového? Michal Pavlíček sice uznává, že muzika jako taková je hodně „vypsaná“, doufá ovšem, že se múzy ještě nezavřely a že se nebudou omílat stále stejné písničky. „Snad se najde nová forma vnímání i vážné hudby,“ přibližuje. Podle něj dnes lidé hlavně rychle klikají na písničky na internetu. „Ale že by poslouchali symfonii? To je pro ně složitější,“ soudí.
Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
