Na matfyzu jsem byl bohém, na DAMU intelektuál, vzpomíná umělecký šéf Dejvického divadla Martin Myšička
Kdysi prohlásil, že herec prodává svůj stín. A v rozhovoru s Lucií Výbornou k tomu dodává: „Herec prodává svůj výkon, a když se mu daří, stává se společenskou věcí.“
Dnes je Martin Myšička známý herec a také umělecký šéf Dejvického divadla. Málokdo už ale ví, že jeho prvním studijním oborem, který dokončil, byla jaderná fyzika. „Zajímala mě struktura hmoty, elementární částice a jejich interakce,“ říká.
Na jedné straně fyzika a analytické zkoumání, na straně druhé herectví a emotivní prožívání. Jak Martin Myšička zdůrazňuje, mezi tyto dva protipóly se nedostal náhodou.
„Podvědomě i vědomě jsem si je vybral. Aby struna zněla, musí být napnutá mezi dva póly. Přestože na studiích mě to ničilo: na matfyzu jsem byl bohém, na DAMU zase intelektuál. A ani jedno mi příliš nešlo. Jde o to naučit se rozlišit, kdy pustit do hry víc hlavu, a kdy prožívání.“
Divadelní organismus
V Dejvickém divadle Martin Myšička působí už dvacátou první sezonu. A je na dobré „adrese“. „Soubor se vyvíjí, z původního ročníku tam ale z deseti lidí zbyli tři! Je to přirozený vývoj. Divadlo nasává lidi, kteří jsou stejného ražení,“ popisuje.
Každý člen souboru podle něj musí být nejen silná osobnost, aby zvládl utáhnout představení, ale musí být také součástí celého organismu. „A to mě baví,“ přiznává Myšička.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.