Někdy mám pocit, že mladí lidé spíše prožívají to, co vidí přes mobil, než skutečnost, říká fotograf Vladimír Birgus

2. září 2016

Host Lucie Výborné

Fotograf, historik fotografie a vysokoškolský profesor Vladimír Birgus si myslí, že fotografie dnes prožívá šťastné období, protože má takové společenské postavení, které od svého vynálezu neměla. Dnes jsou fotografie běžně vystavované ve velkých galeriích, prodávají se za vysoké ceny a zájem je i mezi veřejností, protože téměř každý dnes může fotit.

Reportážní fotografii ale zároveň ubývá prostoru v médiích. „Tištěná média už mnoho let prožívají krizi. Takové ty velké reportáže, které v 60. letech vycházely třeba v nedělních přílohách velkých britských nebo amerických novin třeba na 20 stránkách, to už si dnes nikdo nepředstaví. Všechny deníky zeštíhlily. Jedni z prvních, kteří byli vyhozeni, byli často fotoreportéři,“ říká k situaci profesor Birgus. Mnoho deníků dnes využívá služby agentur.

Vladimír Birgus je také vedoucím Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, o kterém se říká, že se tam skoro nikdo nedostane napoprvé. To profesor Birgus popírá a říká, že mnoho talentovaných studentů se tam dostalo napoprvé, ale přesah zájemců je veliký. Říká, že jsou i takoví fotografové, kteří školu nemají, jako třeba Josef Koudelka. Škola sice nemůže dát studentovi talent, ale má možnost ho rozvíjet.

Vzala především reportážní fotografii mnoho míst, v novinách i časopisech se omezují místa fotografů, ale umožnila obrovské mase lidí fotografovat. Ale jde to možná až do extrémů. Někdy mám pocit, že mladí lidé spíše prožívají to, co vidí přes svůj mobil, než to, co vidí ve skutečnosti. Vladimír Birgus o tom, co dala a vzala digitální fotografie

Nebojí se, že jednou může profese fotografa ztratit smysl, když fotí skoro každý? „Určitě ne. To, že dnes fotografuje každý, neznamená nárůst skutečně kvalitních uměleckých fotografií. Naopak je dnes profese tvůrčího, uměleckého fotografa velmi ceněná – a to i finančně. Kdo by si představil před 20, 30 lety, že za fotografie se budou platit milionové částky a ve velkých muzeích budou mít celá poschodí věnovaná fotografii.“

A jak se dá poznat kýčovitá fotografie? „Vyžaduje to cvik, znalosti atd. Obecně se kýčovitá fotografie snaží zachycovat věci, které jsou všeobecně krásné – západy slunce, troubící jeleny a podobně, a dělá to podbízivou formou. Ale i umělečtí autoři pracují vědomě s kýčem a dělají věci, které jsou ironizací kýče. Takže ta hranice je dnes velice vágní.“

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.