Petr Pithart: Naši prezidenti překračují ústavu, problém je v tom, že to nikomu nevadí

K učitelování se chtěl vrátit, aby dal svému životu smysl, aby netápal, nebloudil. Na přednáškách se snaží vyprávět, co se v této zemi dělo, nezapomíná přitom na historky a drby. „Pořád jsem politolog, vracím se do české historie, jak si myslím, že věci spolu souvisejí, jak nic není nového a vše už bylo, akorát už jsme na to zapomněli,“ vysvětluje.

V životě, jak sám říká, častokrát šel do složitých a riskantních situací, kdy nemohl neprohrát. „Když je to slušná demokratická politika, tak neprohráváte jednou provždy, máte znovu šanci příště vyhrát,“ upozorňuje.

Čtěte také

Jako senátor si ale jednoho dne řekl: dost, je nejvyšší čas své zkušenosti převyprávět studentům. „Je to takový permanentní pokus o dialog přes dvě generace. To už je hodně,“ zdůrazňuje.

Neskrývá také radost nad tím, že na výročí Charty 77 se toho v médiích řeklo, ukázalo a vysvětlilo více než kdy jindy. Řada lidí si podle něho uvědomuje, že by mohlo být o hodně hůř. Charta a motivace nejenom signatářů, ale těch, kteří pro ni pracovali, by zase mohla být k užitku.

Za současných podmínek kampaň by vyžadovala mnoho sil, a tedy o dost mladšího člověka. Přeci jenom jsem trochu opotřebovaný.PETR PITHART

Vzpomíná také, jak silná přátelství a kamarádství se rodila v době vzniku Charty. On sám se díky podpisu dostal do blízkosti lidí, kterých si považoval a o kterých si nikdy nemyslel, že si s nimi bude povídat.

A velci hrdinové podle něho byli ti, kteří Chartu podepsali v okresních městech, tam byli naopak osamoceni. „Někdo to spočítal, byla města, kde bylo 22 fízlů na jednoho chartistu,“ upozorňuje.

Tehdy vzniklo společenství, které je v moderní době vzácné. Vydávali dokumenty Charty, scházeli se, jezdili na výlety. Přišly ale také těžké chvíle. Na některé byl vyvíjen systematický tlak, tloukli je a pronásledovali každý den. „To nám bylo ouzko,“ přiznává.

Výhody globalizace využívají mocní

A proč jsou lidé naštvaní ze současné politiky? Nejde jen o politiku – přibývá lidí, kteří nejsou spokojení s tímto světem, cítí se zapomenutí, ztracení, svět se mění rychle, že spousta lidí mu nestačí a nerozumí. „Globalizace si s námi dělá, co chce,“ říká.

Ale jaká jsou východiska? „Musíme globalizaci začít krotit, nemůže takhle řádit po celém světě, je to riskantní, protože jakmile se začnete obrňovat proti světu, začnete stavět hranice, pěstujete ekonomický protekcionismus, tak jste na hraně, že to přeroste v napětí, konflikty, války,“ míní.

Prezident Tomáš Garrigue Masaryk při návštěvě všeobecné výstavy v Lounech v červnu 1931, po jeho pravici dcera Alice|foto: Archiv Davida Hertla

Globalizace přináší mnoho výhod a dnes mají moc lidé, kteří těchto výhod využívají. „Udělají všechno, abychom ji nezkrotili, protože bychom je sundali ze sedla koně, po kterém pádí,“ uzavírá.

Chceme krále, ale to už je pozdě!

Petr Pithart také patřil k těm, kteří rozmlouvali přímou volbu prezidenta, která je v parlamentní republice sama o sobě problém – dává legitimitu někomu, kdo nemá skutečnou moc. A prezident, který cítí tlak za sebou a nemůže dělat nic, ten pak zlobí, provokuje.

Na druhé straně máme tradici prezidentů zvolených parlamentem, kteří od začátku stáli na hraně nebo za hranou ústavy, počínaje Masarykem, Benešem, patří tam také Havel, Klaus. „Naši prezidenti překračují ústavu, problém je v tom, že to tady nikomu nevadí,“ upozorňuje s tím, že ve skutečnosti chceme krále. „Ale to už je pozdě,“ dodává.

Audio záznam všech rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.