Po schodech barokního Kuksu už zase teče víno proudem, říká „oscarový" kastelán Libor Švec
Ještě před pár lety se po Kuksu projížděly bagry, dnes patří k nejkrásnějším památkám v Česku. Zásluhu na tom nese především jeho dlouholetý kastelán a správce areálu Libor Švec. „Největší radost dnes mám z bylinkové zahrady. Žije, mění se a voní. A vrátili se k nám motýli,” říká. Před nedávnem si přivezl památkářského Oscara z Finska.
Předchozí kastelán přišel na Kuks, strávil tam dva dny - a odešel. „Na Kuksu byl v té době ‚lidský nepořádek’ a Kuks chřadl. Kdybyste na nádvoří přidali kupičku hnoje, měli byste pocit, že jste na statku,” popisuje v rozhovoru s Lucií Výbornou Libor Švec.
On sám se špatného stavu Kuksu nezalekl. „Mohli jste začít kdekoliv a hned to za vámi bylo vidět. Na to jsem se velmi těšil,” vzpomíná. „Peníze, které jsme dostávali ve formě dotací, byly jen střípky a Kuks byl ‚tlama na peníze’. Přesto jsme byli trpěliví - a vyplatilo se to.”
Dnes se hospital Kuks, kterému se říkává „perla českého baroka”, pyšní prestižním památkářským Oscarem. Ten si kastelán Libor Švec před nedávnem přivezl z Finska.
Svérázný zakladatel, svérázné tradice
Barokní areál na Kuksu nechal na přelomu 17. a 18. století vystavět svérázný šlechtic František Antonín Špork. „Vytkl si vysoký cíl: vybudovat lázně se zámkem. A povedlo se mu to, Kuks byl ve své době známější než Karlovy Vary. Později vybudovaný hospital pro vojáky sloužil až do druhé světové války,” popisuje kastelán.
Areál byl ve své době skutečně monumentální. Dodnes se traduje, že po kaskádovitém schodišti nechával Špork jednou za rok pro osvěžení atmosféry i hrdla téct víno z přilehlých vinic. „A je to pravda,” potvrzuje Libor Švec.
Originální tradice se na Kuksu dodržuje dodnes. „V září během vinobraní necháváme na tři čtyři minuty téct po schodech víno. Jde o neuvěřitelnou atrakci,” usmívá se.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
