Předení je kočičí záhadou, nejde jen o spokojenost, říká specialistka Klára Vodičková
Kočky jsou záhadné bytosti a celý jejich svět je neprozkoumaný. Tvrdí to Klára Vodičková, která je specialistkou na trénink a výchovu problémových koček. „Kočky bývají mrchy, kocouři, zvláště když se vykastrují, tak bývají mnohem větší miláčkové,“ říká v rozhovoru s moderátorkou Patricií Strouhalovou.
V Česku máme kolem dvou milionů psů. A že je koček méně? To už dnes moc neplatí. Při psaní své knihy hledala statistky a zjistila, že koček je pomalu více než psů. „Člověk má psa a k tomu dvě, tři kočky, takže tímto stylem je dohnaly a psům funí na ocásky,“ usmívá se.
Psi dokonce svou kočku, kterou mají doma, brání, jakmile ale vidí na zahradě cizí kočku, tak by ji roztrhali. „Setkala jsem se s tím, jak pes bránil kočku,“ dodává.
A co znamená předení? Celou řadu věcí – nemusí to být hned spokojenost, kočka se tak snaží třeba uklidnit a potlačit bolest. Je to jedna z kočičích záhad, a nikdo neví, za jakých situací to kočka používá. „Nicméně je to výraz jak pro spokojenost, tak uklidnění, bolest,“ vysvětluje.
Každá kočka by měla dodržet takzvaných pět kroků – lov, chycení, nakrmení, umytí, spánek. Kočky, které pocházejí z útulku, ale nic společného nemají, nevíme, co na ulici prožila, nedá se je házet do jednoho pytle. „Záleží, jakou si nakonec vybereme,“ uzavírá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
