Při vyjednávání bych rozhodně mluvila česky, politikům to doporučuji, říká tlumočnice Hana Jungová

Řada politických projevů je sice dlouhá, ale bezobsažná. Alespoň z pohledu běžného posluchače. Tlumočník to má ovšem jinak. „Na tlumočníkovi není, aby hodnotil, jak je daný projev obsažný, nebo není,” říká Jungová, která pracuje na Generálním ředitelství pro tlumočení Evropské unie.

Jedním z celosvětově nejrozšířenějších jazyků je dnes bezesporu angličtina. Téměř každý z nás ji alespoň trochu rozumí, téměř každý je schopen se v ní alespoň základně dorozumět. Jak ovšem Hana Jungová zdůrazňuje, co národ, to jiná „angličtina”.

„Globální angličtina je velmi osekaný jazykový nástroj. Každý ji ovládá trochu jinak a pouze do určité míry. O tom, zda jde i nadále o jeden jazyk, bychom mohli dlouze diskutovat. Protože to, jak mluví anglicky Dán, a jak Španěl, jsou dvě odlišné planety,” popisuje.

Nejde jen o výslovnost a přízvuk, ale i o to, že různé národy mohou používat různá anglická slova různě. „Každý si do řeči promítá vlastní kulturu, je proto otázka, do jaké míry angličtina jako globální dorozumívací prostředek funguje. Na půdě evropských institucí je vždy lepší mluvit vlastním jazykem - s tlumočníkem - než globální angličtinou.”

Pokud tedy dojde na skutečná vyjednávání, mluvit v jazyce protistrany není podle Jungové nikdy výhodné. „Připraví vás to o psychologickou pozici a teritorium, navíc nebudete nikdy mluvit tak dobře jako rodilý mluvčí a nedohlédnete všechny nuance toho, co říkáte.”

Ona sama výborně ovládá šest světových jazyků, a přesto ví: „Kdybych vyjednávala za Českou republiku, určitě bych mluvila česky.”