První setina vteřiny pádu je ta největší hrůza, říká alpský lyžař Jan Hudec

9. prosinec 2016

Host Lucie Výborné

Tatínek alpského lyžaře Jana Hudce kdysi vyhrál mistrovství Československa ve sjezdu, maminka byla úspěšnou běžkyní. Z dětství si nevzpomíná, že by se rodiče hádali, na jakém typu lyží bude jezdit. Maminka ale byla známá tím, že ho tahala všude po kopcích a byla jeho první „trenérkou“.

Hudec je bronzový olympijský medailista v superobřím slalomu ze Soči, to ale ještě reprezentoval Kanadu. Letos poprvé startuje za Českou republiku ve Světovém poháru v alpském lyžování.

Kanada se stala jeho vlastí poté, co s ním rodiče za dramatických okolností utíkali z Československa na Západ. Psal se rok 1981 a Jan Hudec byl tehdy desetiměsíční miminko.

Podívejte se, jak Jan Hudec vypráví o útěku rodičů i o tom, co se mu honilo hlavou během jeho nejhoršího pádu:

Rodina se dostala do Jugoslávie, odkud na malé závodní plachetnici, kterou jeho otec postavil, přeplula do Itálie. „Za to mám velký respekt. To, co prožili a co měl taťka jako sen, vyrazit do světa s malým děckem, bylo možná na jednu stranu trochu bláznivé, ale lidé, kteří mají největší vize a sny, jsou taky trochu blázniví. Jsem za to velice vděčný,“ říká Jan Hudec.

Je to divné říct, že alpský lyžař musí být chytrý. Největší kompliment, který jsem dostal od starého trenéra, byl ten, že řekl, že jsem moc chytrej na lyžování, že jsem si měl vybrat nějaký jiný sport. JAN HUDEC

Jeho disciplínou je Super-G, ve kterém může dosahovat rychlosti více než sto kilometrů v hodině. Když lyžař v takové rychlosti spadne, v první setině vteřiny přijde podle Hudce ta největší hrůza a pocit, že člověk už neovládá své tělo. Mozek začíná vnímat každý detail.

On sám zažil nejhorší pád v rychlosti asi 140 kilometrů v hodině. Bylo to, jako kdybyste na dálnici vyskočili z auta, vzpomíná. „I když jsem letěl tak rychle, měl jsem hrozně zpomalený pocit, slyšel jsem a cítil každý křup. V tom momentě jsem přemýšlel jen o tom: ,Pane Bože, dávám to do tvých rukou. Drž mě.‘ V tomto momentě člověk opravdu vzdává veškerou kontrolu fyzického života a už to není na něm, nějak se zachránit.“

Je pro něj lyžování jen byznys? Kdo ho trénuje? A proč se mu přezdívá panda? Poslechněte si celý rozhovor s Janem Hudcem. Audio záznam všech rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.