Malých „hrabalovských” volností je stále méně, říká spisovatel a slovácký patriot Josef Holcman

Slunný kraj protkaný vinnými sklepy, plný tradic a zvyků. Takové je Slovácko, jak ho vidí Josef Holcman. „Člověk byl vystřelen na úsečku času a řítí se do neznáma. Během staletí na ní vytvořil body: hody, dožínky, Tři krále, jízdu králů… a s těmito body mohl být život našich předků příjemný,” popisuje.

Jednou z nejdůležitějších tradic, které na Slovácku dodnes přežily, je takzvaný fašank neboli masopust. „V ten den má vše princip masky a je všechno dovoleno. V sedmnácti letech jsme to pocítili na vlastní kůži, když jsme masky nasadili poprvé - cítili jsme větší anonymitu a větší schopnost sebereflexe pro lidi, pro dědinu,” popisuje Josef Holcman.

Kraj plný svérázných lidí

Dnes je nejen soudcem, ale i autorem celé řady knih nebo divadelní hry. Dává v nich nahlédnout do nitra své rodiny, plné velice svérázných postav.

Strýc například pracoval v masně, kde často vykřikoval ironické poznámky typu ‚Vše pro pracující lid!’ Když si ho pak zavolali na kobereček, kádrovák se při tom houpal na židli. Strýc mu ji podkopl, on křápl na záda a strýc mu říká: ‚Vidíš, chceš dělat úředníka a neumíš sedět na židli!’

Vezměte si třeba jeho strýce Josefa Slováka z Velké nad Veličkou, o kterém píše v knize Osobní poplach. „Byl surový humanista,” shrnuje Josef Holcman. „Imponoval mi. Často pil, ale tetu, která onemocněla a později zemřela v šestačtyřiceti letech, měl rád až do konce a nosil ji na rukou.”

Jeho rodina je zkrátka pro Josefa Holcmana takovým zásobníkem příběhů, že při psaní nemusí ani v nejmenším fabulovat. „Strýc například pracoval v masně, kde často vykřikoval ironické poznámky typu ‚Vše pro pracující lid!’ Když si ho pak zavolali na kobereček, kádrovák se při tom houpal na židli. Strýc mu ji podkopl, on křápl na záda a strýc mu říká: ‚Vidíš, chceš dělat úředníka a neumíš sedět na židli!’”

Připomínají vám tyto historky Bohumila Hrabala? Nejste sami. Přestože, jak se Lucie Výborná a Josef Holcman shodují, typických hrabalovských perliček kolem nás ubývá. „Ubývá malých volností, které můj strýc Josef Slovák každý den v hospodě ctil.”