Píšu spontánně, nevím, kam až mě postavy dovedou, přiznává spisovatelka Radka Třeštíková

„Nejdřív postavám vtisknu charakter, který jim pak dá osud, a tak to máme i my v životě, charakter je hlavně naším osudem,“ vysvětluje v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou.

Knihy píše spontánně, žádný strom dějových linek si netvoří a nikdy pořádně neví, kam jí postavy zavedou. Někdy se v psaní dokonce zastaví, aby zjistila, zda se jí všechno nerozutíkává do stran. Přesto je v životě velký systematik, ale bez diáře a zápisků. „Pořád se tak nějako všechno snažím udržovat v hlavě,“ říká.

Před každou knihou mám více nápadů, a občas se stane, že přijde jeden nový, nečekaný, který všechny ostatní upozadí. RADKA TŘEŠTÍKOVÁ

Psát ani vydávat knížky nikdy v plánu neměla, nebyl to její sen – přišlo to k ní samo, z vnitřní potřeby, která zatím přetrvává. „Ale možná podobně mé psaní odejde,“ přiznává.

Předešlý román Bábovky přepsala i do filmového scénáře, zjistila ale, že právě psaní takových forem pro ni nemá terapeutický efekt – cítí se více uzavřená v krátkých dialozích a sekvencích a nemůže se pořádně rozepsat. „ U knih to pouštím, tady se musím držet,“ vysvětluje.

Poslechněte si záznam celého rozhovoru: kliknutím na odkaz v tomto článku nebo v iRadiu.