Privatizace a rasové vraždy, to jsou tabu divokých 90. let, říká historik Dušan Radovanovič

6. prosinec 2017

Devadesátá léta změnila život snad každému. Zatímco jedni mohli začít studovat a cestovat, jiným zavřeli fabriku, ve které pracovali dlouhá léta. „Spousta věcí, které dnes považujeme za přirozené, se zrodily právě v devadesátých letech,“ říká v rozhovoru s Lucií Výbornou historik a rešeršista Dušan Radovanovič, spoluautor nové knihy nazvané Svobodná a divoká 90. léta.

Vzpomínáte na harlekýnky, Lunetic, fialové šusťákovky nebo třeba na hudební hitparádu Eso? To všechno byla 90. léta, ve kterých se rodila nově nabytá svoboda české společnosti a která někdy byla, jak ukazují autoři nové publikace, někdy i pěkně divoká.

Možná proto není divu, že knihu Svobodná a divoká 90. léta uvozuje známý příběh růžového tanku Davida Černého. „Pro začátek devadesátých let, kdy se vymezovalo, kde jsou hranice svobody, byl tento případ typický, vysvětluje Dušan Radovanovič.

Do knihy se ale kromě politiky dostala i každodennost nebo třeba sport. „Ze všech těchto oblastí jsme vytvořili skládačku, abychom devadesátky přiblížili i lidem, kteří se o politiku tolik nezajímají, popisuje historik.

Kolik lidí skončilo na ulici?

I léta, která autoři nazvali léty „svobodnými, mají dodneška svá tabu - tedy témata, o kterých se ani v současnosti příliš nemluví. „Jde hlavně o nejrůznější privatizační kauzy, které jsme si zvykli spojovat s harvardskými fondy. V knize se věnujeme i tomu, co se v ekonomice dělo, kolik továren zaniklo, kolik lidí skončilo na ulici. Byl bych rád, kdyby se o těchto tématech mluvilo víc.

A ekonomika není jediným tabu 90. let. „Dnes se sice často mluví o tom, že česká společnost hnědne, faktem ale je, že v devadesátých letech se lidé zabíjeli z rasových důvodů. Když si to připomínáte, musíte si říct, že na tom pořád nejsme tak špatně, jak bychom mohli být,“ upozorňuje Dušan Radovanovič.

autoři: lvb , als