Tomáš Sedláček
Listopad 1989 byl pro generála Tomáše Sedláčka okamžik, na který dlouho čekal. To řekl moderátorce Lucii Výborné a posluchačům Hosta Radiožurnálu. Tomáš Sedláček bojoval za druhé světové války u Dukly a účastnil se Slovenského národního povstání. V roce 1951 byl zatčen a odsouzen na doživotí.
Změna režimu pro Tomáše Sedláčka znamenala rehabilitaci. „17. listopad jsem prožíval zprostředkovaně. Nebyl jsem tehdy v Praze, a tak jsem všechno jen zdálky sledoval,“ vzpomíná. „Říkal jsem si, že je tu konečně to, kvůli čemu jsme bojovali.“
K 17. listopadu se váže i jiná vzpomínka Tomáše Sedláčka. „Rozhodl jsem se, že budu studovat, a tak jsem spolu se svým otcem napsal žádost a jel jsem do Prahy. Na žádosti bylo datum 17. listopadu 1939,“ popisuje. „Dojel jsem do Prahy, ale škola byla zavřená. Vůbec jsem netušil, co se děje, ale lidé na mě mávali, abych jel pryč,“ popisuje.
Moderátorka Lucie Výborná se Tomáše Sedláčka ptala na válku jako takovou. Jak se skutečnost liší od válečných filmů? „Boj není nikdy organizovaný, ale jde o to, aby velitel náročnou situaci zvládl,“ domnívá se s tím, že člověk může projít tvrdým výcvikem, ale realita ho i tak může zaskočit. „Nikde není zaručeno, že voják dokáže krizovou situaci zvládnout,“ přiznává.
Po válce už podle svých slov jen vyčkával. „Čekal jsem, že přijde vyhazov z armády nebo kriminál,“ vysvětluje Tomáš Sedláček. Kde bral sílu a naději, že se jednou z vězení dostane? A co dělal po propuštění? I to se dozvíte při poslechu audio záznamu rozhovoru.
Záznam celého rozhovoru s Tomášem Sedláčkem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka