Ve světě české sklo konkuruje našemu hokeji, doma si ho nevážíme, říká kurátor Milan Hlaveš
České sklo je prý jediný artikl, který ve světě dokáže konkurovat českému hokeji. „Jsme skutečná sklářská velmoc, ale protože je sklo určené především na export, u nás se o tom moc neví,” říká v rozhovoru s Lucií Výbornou Milan Hlaveš, vedoucí sbírky skla, keramiky a porcelánu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
Český křišťál i malované sklo považují Češi za něco běžného. Pro Američany, Japonce, Saúdy a mnohé další jde o skutečný umělecký zázrak, za který jsou ochotni zaplatit i značně vysoké částky.
„Dnes už v Česku máme mnoho generací skvělých sklářských umělců. A v našem muzeu se snažíme, aby se o nich dozvěděli více i samotní Češi,” říká Milan Hlaveš z Uměleckoprůmyslového muzea.
Pestrost a zručnost
Historie českého skářství sahá do 13. století, a jak Hlaveš podotýká, už tehdy vznikaly opravdové skvosty. Skutečný rozkvět pak nastal o pár století později: barokní broušený křišťál doslova ohromil celou Evropu.
Napadlo vás někdy, proč se známému průzračnému sklu vlastně říká křišťál? „Připomíná totiž onen horský nerost, který se v minulosti používal k vytváření luxusních nádob. České sklo je schopné ho napodobit,” říká Hlaveš.
A české sklo je prý na svém vrcholu i dnes. „Po krizi v roce 2008 to vypadalo, že většina sklářských podniků zanikne, většina z nich se ale vzpamatovala. Pomohlo nám i to, že se do krize dostalo sklářství třeba ve Švédsku a dalších zemích. Českou konkurenční výhodou je ohromná pestrost a zručnost,” dodává kurátor.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
