Věděl jsem, že se mi už nikdy nepodaří to, co předtím, říká končící paralympionik Ježek

26. říjen 2017

Host Lucie Výborné

„Já jsem nejznámější tím, že na tom kole furt padám. To ale není pravda!“ směje se Jiří Ježek. Šestkrát si domů dovezl zlato z paralympijských her. Proč se právě nyní rozhodl kariéru ukončit? Jaký pocit bere jako největší zadostiučinění celé profesionální dráhy? A čemu se bude věnovat v budoucnu?

Po nebezpečném pádu v americkém Greenville měl zlomená dvě žebra a potrhané mezižeberní svaly. Částečně to odnesly i plíce. Manželku ale už po dvou měsících léčby přesvědčil, že musí zpátky na kolo. A spadl znovu. Přitom doktorům předtím sliboval, že ještě jeden měsíc vydrží.

„Od roku 1999 do roku 2013 jsem vyhrál každý závod v roce.“ K tvrdé práci Jiřího tlačilo hlavně vlastní očekávání. Pád mu ale svým způsobem pomohl. „Zase jsem si uvědomil obrovskou podporu lidí z celého světa,“ vzpomíná.

A po návratu si začal sport užívat novým stylem. „Zjistil jsem, že stačí v tom sportu dávat maximum pro vnitřní sebevědomí, že odvádím sto procent.“

Jde handicapovaným ve sportu spíš o překonání nevýhod, nebo o medaile? Podle Jiřího Ježka chce každý sportovec hlavně porazit své kolegy. Samotnou podporu ale považuje za mnohem významnější, než vytvářet z handicapovaných profesionály.

„Daleko důležitější než jednotlivé medaile, výsledky a rekordy, je vůbec ta šance, že lidi s handicapem mohou dělat sport na nějaké vysoké úrovni,“ dodává.