Vpředu šly ženy a děti, vzpomíná policista, který zažil nepokoje při uprchlické vlně v Idomeni

7. srpen 2017

Host Lucie Výborné

Čeští policisté dnes neslouží jen doma. Stále častěji se účastní i zahraničních misí. Své o tom ví kapitán Marek Chrobok, který od roku 2015 pomáhal s ostrahou schengenské hranice v Makedonii - kde zažil vlnu uprchlíků a migrantů, kteří se balkánskou cestou snažili dostat do svých vysněných evropských destinací.

„Do tábora v Idomeni, kde jsem sloužil, dorazili nejrůznější lidé. Za plotem žily děti ve stanech, byli tam mladí manželé i lidé ze střední generace,” vypočítává Marek Chrobok.

Právě v Idomeni na vlastní kůži zažil i nechvalně proslulou eskalaci násilí, při níž se několik stovek uprchlíků snažilo dostat na makedonskou stranu. „Začali házet kameny na makedonské policisty, stříleli z praku a snažili se shodit plot,” vzpomíná.

„Jejich jádro tvořili hlavně mladí muži, ale objevovaly se mezi nimi i ženy a děti, které se bokem snažily dostat do Makedonie,” dodává. Právě přítomnost dětí v úloze „štítů” podle něj byla tím nejhorším, s čím se policisté museli vyrovnávat.

„V první řadě šly děti s ženami, až třicet metrů za nimi byli muži, kteří na nás házeli kameny. Kolegové tedy mohli jen ustupovat a nechat ženy a děti vejít. Až v tu chvíli byli schopni dav zvládnout.”

Migranti byli frustrovaní

Situace v Idomeni navíc nebyla dobrá: lidé bydleli ve stanech, když zapršelo, žili v blátě, snažili se dostat do lepších podmínek.MAREK CHROBOK

Během idomenského povstání se tak pár desítkám lidí nakonec do Makedonie i přes veškerá opatření podařilo dostat. Tam však narazili na pořádkovou skupinu složenou mimo jiné i z českých policistů. Ta je za pomoci slzného plynu zadržela, a když pak dětem vypláchla oči, předala všechny zpět.

„Celou tíhu hlavních nepokojů nesla makedonská policie. My, čeští policisté, jsme se snažili zadržet uprchlíky, kteří přišli bokem,” vysvětluje Chrobok.

Jak říká, motivy, které vedly k eskalaci násilí v Idomeni, prý částečně chápe. „Určitě v tom hrála do jisté míry roli i frustrace z toho, že se nemohou dostat za makedonskou hranici. Situace v Idomeni navíc nebyla dobrá: lidé bydleli ve stanech, když zapršelo, žili v blátě, snažili se pak dostat do lepších podmínek,” vzpomíná Marek Chrobok.