Hranolky, žurek, bigos… Co jedí a pijí zahraniční zpravodajové Českého rozhlasu?
Od roku 1955 posloucháte o víkendu na vlnách Českého rozhlasu unikátní magazín: Zápisník zahraničních zpravodajů. Nejlepší a nejzajímavější postřehy z blízkých i dalekých zemí celého světa připravují stálí reportéři, novináři a spolupracovníci rozhlasu již více než 60 let. Většinou si pamatujeme jejich hlasy, neznáme však jejich obličeje a to, co vůbec netušíme, je co jim vlastně na těch zahraničních štacích chutná.
Poprosil jsem proto některé zpravodaje, aby mi napsali, co jedí, když mají klidnou chvilku a čím se živí, když jsou v poklusu.
Tak například bruselský zpravodaj Filip Nerad píše: „Když je moc práce, tak většinou nejím vůbec, nebo s velkým zpožděním. V Bruselu mají tiskové konference a otevírací doby jídelen v unijních institucích tu nepěknou vlastnost, že se překrývají. Tiskovky tu zpravidla začínají ve 12, kdy se otevírají i jídelny, a když brífinky skončí a já jejich obsah zpracuji, většinou jídelny zase zavřou. Na hladové novináře se totiž neberou ohledy ani ve vysílání, ani v kantýnách. Oběd tak často přechází v odpolední svačinu tvořenou bagetou, sendvičem nebo salátem, které zbudou v novinářském baru. V případě mého pohybu venku „rychlovku“ nejčastěji představují hranolky, které jsou bruselskou obdobou českého párku v rohlíku – můžete s nimi jít, nestojí moc peněz a můžete je pokaždé inovovat jinou omáčkou. Pokud mám čas se najíst v restauraci, nevybírám si ji podle toho, co tam vaří, ale co tam čepují. Miluji pivo a to zejména z malých rukodělných pivovarů, kterých je v Belgii – a nejen tady – velké množství. Jídlo pak volím podle toho, aby se snoubilo s pivem. K tmavému mám rád sýr, k IPA nebo porteru ostrovní fish’n’chips, ke guezu a lambiku slané palačinky. Miluji burgery od masových až po vegetariánské, které si většinou dávám s ležákem nebo pšeničným pivem.”
Jeho kolega – polský zpravodaj Vít Pohanka – je ve svých chutích i odpovědích stručnější. Uvádí žurek – typickou kyselou kváskovou polévku s klobásou a vejcem a pak ještě typičtější polskou specialitu – bigos, což je pokrm ze zelí, masa, klobásek, hub a mnoha dalších ingrediencí, které ovšem každý kraj a rodina používají v trochu jiném složení. Které z uvedených specialit však zpravodaj dává přednost, to netuším. Já bych tahle jídla viděl spíše na klidnější chvilky, protože jde o typické slovanské hutné pokrmy. Na tiskovce, určitě bigos moc často neservírují…
Příště vás budu informovat, co jedí další zahraniční zpravodajové České rozhlasu, a to v rychlosti i v klidu. Pány Nerada a Pohanku jsem vybral záměrně na začátek, už jen kvůli jejich jménům, které přece jen trochu souvisejí s gastronomií.
