České potraviny můžou být klidně z Brazílie, tvrdí Pavel Maurer

12. červenec 2014
Glosa Pavla Maurera

Máte rádi exotické potraviny, nebo dáváte přednost těm tuzemským? V globalizovaném světě není určení původu jednoduchá záležitost, připomíná Pavel Maurer a prozrazuje proč.

Všichni jste si určitě všimli, že na našem mediálním trhu se už delší dobu řeší, co vlastně znamená, když se řekne česká potravina. Je vyrobena z českých surovin, nebo má jen český obal? Kolik procent je v ní toho našeho lokálního?

Občas se totiž stává, že si pochutnáváme na typickém domácím sýru, který ovšem urazil několik tisíc kilometrů, než přistál na našem talíři. Sýr sice pochází z moravského mléka, jenže to bylo exportováno do Německa, tam částečně upraveno a pak zpracováno na hmotu, jež pomalu vyzrála v italských sklepích a sýrárnách. Nakonec typický český domácí sýr doputoval přes několik logistických center do obchodního řetězce.

Čtěte také

Takže sýr, náročný to cestovatel, se po nějakém čase ocitl opět u nás, tedy v zemi, která poskytla původní surovinu – mléko. Asi už nemá cenu detailně rozebírat, že na tomto českém výrobku se nejspíš také podílely syntetické kvasinky z Holandska a zabalen je do polského papíru, který využívá tiskové barvy z Číny.

Potravinářský průmysl nejen u nás má velikánský problém – určit přesný původ potravin. Pepř je z Indie, rajčata ze Španělska, kiwi z Nového Zélandu a jablka z Jihoafrické republiky. Co s tím?

Když si koupíte obyčejný salám, zjistíte, že je vyroben z několika druhů masa, sádla, kůží a masových separátů. Je v něm koření ze tří světadílů, konzervační látky, barviva a několik druhů ušlechtilých plísní pocházejících bůhví, ze kterého konce světa. V takových případech je někdy velmi nesnadné říci, odkud vlastně potravina je. Kolik procent ingrediencí je v ní z Česka, Maďarska nebo z Brazílie?

Pavel Maurer ve studiu Reginy

Zdá se, že jedinou jistotou je, když zajedete na nějakou rodinnou farmu a tam si osobně vykopete brambory, natrháte třešně a farmář vám zabije králíka přímo před očima. Jenže ani tady vás svět globálního obchodu nenechá na holičkách. Kdo ví, kde farmář koupil sadbu na brambory? Čím bylo hnojeno pole, odkud pochází ochranný postřik na třešeň, a zda se králíkova babička nenarodila v Maroku?

Nemyslím, že je dnes možné používat striktně jen domácí potraviny. Nejsme v africké džungli ani v peruánských Andách. I já mám rád exotické produkty. Když však jedu po dálnici a míjím ty nekonečné řady kamiónů, které nesmyslně převážejí vajíčka a máslo po Evropě tam a zase zpátky, říkám si: Všeho s mírou.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio