Elektronická evidence trvanlivosti! Pavel Maurer nabízí řešení, jak se vyhnout nákupu prošlých potravin
Stává se vám, že v obchodě čas od času omylem koupíte něco prošlého a zkaženého, protože jste se nechtěli zdržovat zkoumáním informací na obalu? Pavel Maurer ve své dnešní gastronomické glose přichází s nápadem, jak podobným případům předejít. Podle Maurera by obchodníci měli povinně nabízet jen čerstvé potraviny, aby o jejich kvalitě nemohl při nakupování nikdo pochybovat. S nadsázkou také říká, že podobně jako elektronická evidence tržeb by se měla zavést i elektronická evidence trvanlivosti.
Připadá mi to trapné, nechutné a zákeřné, že musím znovu a znovu narážet na potraviny prodávané po záruční době! Nechci zde konkrétně uvádět jména některých významných supermarketů, které patří do slavných nadnárodních řetězců, ale je to tak.
I oni na nás, zákazníky, někdy ušijí boudu a tváří se, že šlo o omyl. I ty nejzvučnější značky, kam sám chodím docela rád nakupovat, mi čas od času nenápadně podstrčí do nákupního košíku třeba jogurt den po expiraci, rybu v akci, mouku plnou potravinových molů nebo pytlík se zapařenými špenátovými listy.
Já jsem už zvyklý si poctivě přečíst všechny nápisy na produktu, který kupuji, a zvláště pak mne zajímá minimální trvanlivost. Ale proč se tím má zdržovat uspěchaná matka od tří dětí, která běží z práce do obchodu, potřebuje rychle něco nakoupit a uvařit k večeři? Vždyť ona přece platí docela dost peněz za samotné potraviny a neměla by se vůbec strachovat o to, zda se jí nesnaží prodejce potajmu vnutit nějaký ležák? Čerstvost potravin by měla být pravidlem a neporušitelným zákonem!
Mohl bych se na to vše podívat objektivně: Totiž, že v obřích samoobsluhách s tisícovkami produktů se holt někdy stane, že prodavači a obsluha přehlédnou, že jim v regálech zůstane potravina po záruční době.
Jenže, subjektivně, mne tahle omluva vůbec nezajímá. Ve většině případů, když zjistím, že jsem někomu naletěl a dotáhl domů zkaženou nebo již nepoživatelnou potravinu, skoro nikdy se již nevrátím zpět, abych zboží reklamoval. Není čas a samotný proces je komplikovaný a potupný. Takže jídlo skončí v koši. To je ta lepší alternativa. Mnohem horší je, když si nevšimneme, že jsme přinesli domů z obchodu zkaženou potravinu, sníme ji a je nám špatně! To by pak člověk vraždil!
Moc by se mi líbilo, kdyby, tak jako někdo vymyslel elektronickou evidenci tržeb tak kdyby se zamyslel nad elektronickou evidencí trvanlivosti. Že by všechny potraviny, co jsou už po záruční době, tak že by v regálech na sebe upozornily tím, že budou pípat, pískat a řvát a k tomu ještě červeně světélkovat. To by mě fakt zajímalo, kolik světla a hluku bychom si při nakupování užili?
