Glosa Pavla Maurera: Chcete mít průvodce po restauracích? Počítejte se škůdci i smůlou

Byly vyhlášeny nejlepší a nejzajímavější restaurace v naší zemi na základě toho, jak je známkovali nezávislí hodnotitelé v celorepublikové anketě Grand-restaurant. Můj gastronomický průvodce existuje na trhu přes 20 let a tak bych vám dnes rád prozradil několik informací ze zákulisí.

Nemůžeme se srovnávat se slavným stoletým Michelinem z Francie, který je nejprestižnějším průvodcem na světě, ale například americký průvodce Zagat mne inspiroval ve způsobu hodnocení, totiž, že nehodnotí odborní inspektoři, ale normální lidé, běžní návštěvníci restaurací.

Letošní vydání vychází již po 22. a ve vší skromnosti vám sděluji, že je v naší zemi nejstarším a nejdéle fungujícím projektem tohoto typu. Nechceme a ani se nemůžeme nijak dále srovnávat s různými konkurenčními projekty na našem lokálním trhu jako je FourSquare, Restu, Zomato nebo oblíbený Trip Advisor, ale protože znám dost zákulisních detailů z tohoto světa, které nejsou často publikovány, chci vám říct pár zajímavostí, se kterými se nejspíše potýká každý, kdo vydává podobného průvodce ať už je to mezinárodní kolos nebo turistická nabídka Moravskoslezského kraje.

Sám jsem několikrát zažil, že i v nejlepší restauraci se kuchařovi omylem utrhla ruka se solí, že jej včera opustila žena, má den blbec a že vás ke všemu vás obsluhuje číšník, který prohrál v kartách deset tisíc a nenávidí sebe i celý svět.Pavel Maurer

Kolem 20 % hlasů přichází od takzvaných škůdců. Jsou to neobjektivní, zaujatí, finančně spříznění hodnotitelé nebo dokonce samotní restauratéři, kteří se hlásí pod falešnou identifikací. Sobě pak přihrávají jedničky a soupeřovi přes ulici samé koule.

Pak jsou tu profesionální agentury, které se nechávají najmout za mzdu a vytvářejí fiktivní hodnocení, špatné nebo dobré komentáře od neexistujících avatarů a další podobné podrazy. Samotný systém hodnocení, a to i u těch nejprestižnějších značek, v sobě vždy nese možnost chyby. I v případě nejpoctivějšího hodnotitele nebo experta existuje lidský faktor, moment omylu nebo totální smůly.

Já tvrdím, že by se to v nejlepších restauracích stávat nemělo. Ale stane se. Jsme přece jenom lidi. A věřte tomu, že podle Murphyho zákonů průšvih přichází právě v ten jediný den, kdy do podniku zavítá hodnotitel, inspektor, nebo třeba já.

Já jsem ale již připraven na všechno a v případě restaurací, které opravdu stojí za pozornost, tam je potřeba dát jim druhou nebo i třetí šanci, aby potvrdili, že náhodný lapsus byl opravdu nebetyčná smůla a ne běžná praxe. Pak je podle mého soudu hodnocení férové a správné a dá se na něj při výběru nejlepších restaurací na světě téměř stoprocentně spolehnout.