Glosa Pavla Maurera10. září  2017 v 12:15  

Glosa Pavla Maurera: Méně na mnoha talířích může znamenat víc než moc na jednom

Je libo tapas? - Foto: Fotobanka Pixabay

Je libo tapas?Foto: Fotobanka Pixabay

Každý národ tomu říká jinak, ale nejoblíbenější a často nejtypičtější způsob stolování je v mnoha zemích podobný. Hodně malých misek na stole s různými delikatesami, o něž se dělí všichni. Nikdo tak nemůže závidět druhému co má na talíři a ani nemůže být zklamán, že si špatně objednal a zrovna mu to jeho jídlo moc nechutná.

Na stole bývá celá paleta chutí a dobrot, ať už studených, kyselých, sušených na mořském vzduchu, uzených, nakládaných nebo pečených, vařených, čerstvých či fermentovaných. Vše je k mání a každý si může něco ďobnout podle okamžité chuti. Je to rozmanité, pestré a velmi oblíbené. Má to v sobě i jistý druh společného ducha, sblížení osob i kultur. Jsme u jednoho stolu, pozorujeme jak kdo jí, jak je kdo hamižný, hltavý a nebo naopak jak si jiný bere střídmě právě tolik, aby zbylo i na souseda. Někdo mluví s plnou pusou, zatímco jiný se soustředí na to, co v ní právě má, další je ponořen pouze do sebe a do jídla, zatímco jinému vyhovuje neustále komunikovat se svým okolím a dělit se o své gastronomické zážitky. 

Čím dál, tím víc se ve světě prosazuje tento druh společného stolování, kterému se anglicky říká „sharing”, španělsky „compartir” a česky „podělit se”. Není to na naší planetě nic nového, ale je to pěkné. Je to způsob stolování, který je dnes vidět i v těch nejlepších podnicích. Hosté se chtějí dělit o všechna jídla a nápoje proto, aby si mohli vše ochutnat na jedno sezení, ale také proto, že mnohdy tento způsob konzumace bývá v konečném součtu lacinější. A to jistě není od věci. A navíc - společné stolování přináší zážitek jistého sociálního sblížení - takový malý Facebook u stolu. 

Naši prapředkové se přece dělili o každou mamutí kost nebo ocucaný kořínek, to, ve středověku se dlabalo z jedné mísy nebo tak říkajíc „z ruky do huby” a byla to historická nutnost. Dnes si už můžeme pořídit otáčecí čínský kulatý stolek, objednat španělské tapas, arabské či řecké meze, ruské zakuski, sushi a sashimi, společný horký stůl teppanyaki nebo rozmanité švýcarské fondue. 

My Češi však máme ve zvyku servírovat jeden velký talíř, plný jednoho jídla. A o tenhle svůj talíř se dost neradi s někým dělíme, kromě toho, že u stylu našeho stolování to ani moc nejde. Možná se časem poučíme, že méně na mnoha talířcích může znamenat ve finále více než moc pouze na tom jednom velkém talíři. 

Autor:  Pavel Maurer
Pořad: Glosa Pavla Maurera  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota–neděle 12:10  |  Délka pořadu: 3 minuty  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Sledujte nás

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace