I plevel je dar boží! A dá se servírovat na talíři, říká Pavel Maurer
Každý, kdo má vlastní zahrádku, tohle velmi dobře zná: Místo čerstvé mkrve, cibule, okurek nebo rajčat na záhonku mnohem častěji nalézáme plevel. Proč ale roste rychleji než ovoce a zelenina, proč se mu vyhýbají škůdci a nevadí mu ani sucho? A může nám být plevel na zahrádce i v něčem prospěšný? Těmito otázkami se v dnešní gastronomické glose zabývá i Pavel Maurer.
Včera jsem na svém záhonu přetrhával ředkvičky, a tak dovolte, abych na začátku své glosy pozdravil všechny amatérské zahrádkáře. Jsem si jist, že někteří z vás máte takové znalosti, že byste klidně mohli uvádět pravidelný pořad v televizi. Ale o to teď nejde. Já vás oslovuji proto takhle napřímo, protože si potřebuji trochu postýskat a poplakat. Mně ten plevel už tak leze na nervy, že nevím co si počít!
Proč nás ta příroda tolik zkouší? Proč se na záhonu vždy daří lépe těm rostlinám, které jsme tam vůbec nezasadili? Proč plevel roste rychleji než cibule a proč mu nevadí, že je sucho? Proč se mu obloukem vyhýbají slimáci, krtci a proč jej neozobává zahradní ptactvo? Je to snad tak jako v životě? Že prostě hajzlíci mají víc štěstí než slušní lidé?
Co je to vlastně ten plevel? Je vůbec morální, abych jej považoval za škůdce? Nebo je to pouze můj sobecký, jednostranný pohled? Není vše náhodou naopak? Co když moje saláty a hrášky jsou z pohledu plevele ten největší neřád a že i já – člověk, homo sapiens – jsem plevelem této planety? Co když to, co chutná mně, není pro rozvoj naší galaxie vůbec, ale vůbec podstatné?
Třeba mně má chutnat šťovík, lodyha, pelyněk a pýr a mám zapomenout na sladkou červenou mrkvičku, rajče a rýži. Třeba je pro mé břicho důležitější bambus než jablko a viděno globálně – jsem se svými chutěmi trapný a nevím, co je vlastně na světě dobrého.
Plevel je něco, co roste tam, kde to nechceme. Ale víme my vůbec, co chceme? Chceme všude kolem sebe řepu, anebo řepku? Pšenici, anebo pastvinu? Plevel je dar boží stejně jako chlebovník, a je třeba jej respektovat a vhodně využívat. Pampeliška je považována za plevel, ale vždyť je tak krásná! A co máta nebo kostival? To jsou léčivé byliny, ale současně i plevel!
Já doma na zahradě tomu svému plevelu hodně nadávám, vytrhávám jej a pleju, aby nebral sílu mé zelenině. Ovšem, pak se připlazí slimák, vynoří hlodavec a je po úrodě! A tak už to pomalu vzdávám a snažím se naučit naslouchat hlasu přírody… Určitě mi nakonec napoví, co, kdy, kde a jak s tím plevelem udělat, aby se nakonec dal servírovat jako nejchutnější delikatesa na talíři!
