Igelitové tašky už pomalu přestávají být „in“. Pořiďte si síťovku!

25. únor 2017
Glosa Pavla Maurera

Ty doby, kdy jsme si hrdě vykračovali s nákupem v igelitce nesoucí natištěné logo obchoďáků, potravin a nejrůznějších komerčních značek - jsou už dávno passé. Zaplať pánbu! Od příštího měsíce jeden významný supermarketový řetězec - zcela upouští od prodeje jednorázových igelitových tašek. Uvádí, že tím ušetří jenom v naší republice více než 27 milionů "igelitek" ročně. Je to jasný příspěvek k ohleduplnějšímu chování vůči životnímu prostředí.

Když jsem tu zprávu s potěšením zaznamenal, hned se mi vybavila jedna moje tragikomická vizuální vzpomínka. Před několik roky jsem letěl malým hydroplánem nad souostrovím Maledivy, jednom z nejkrásnějších koutů našeho světa. A jelikož malá letadla létají nízko, bylo prostým okem vidět jak menší škuner táhne za sebou obrovský plovoucí ostrov vytvořený ze statisíců použitých plastových lahví. Loď odplouvala kdovíkam s odpadky naší civilizace, které nejspíš vytvořili turisté okouzleni tímto zázrakem přírody, jež se skládá ze stovek romantických atolů a průzračného moře.

„Igelit - ať už je to plastová láhev nebo taška nebo sáček - to je ultra-nezničitelný odpad našeho světa. Zatímco - obyčejné síťovky, tzv. permanentní tašky s dlouhou životností, nebo aspoň papírové, nebělené, snadno recyklovatelné - to je trend dnešní doby!

Odpad vyplavený z moře na pláž

Myslím, že jde o to, co se nám vlastně děje v hlavě. Ve vytváření odpadků jsme rozhodně dosáhli enormních úspěchů. Ovšem, když se dnes projdeme kolem popelnic, když si povšimneme divokých skládek, co jsou kolem vesnic nebo v lesích, když se podíváme, co všechno se válí kolem silnic - rozhodně nemůžeme na sebe být moc pyšní. A přitom stačí taková maličkost - přestat plýtvat, nebo se podívat do zemí, kde nemají vůbec nic. Je to poučné a věřím, že pro ty z vás, co máte srdce a rozum, tak i docela dost alarmující…Jídlo i pití, každodenní součást našich životů, můžeme skutečně balit, nosit a uchovávat i jinak než jednorázově. Stačí jen trochu víc myslet na ty co přijdou po nás….

autor: Pavel Maurer
Spustit audio