Jak chutná levné víno ze supermarketu? Pavlu Maurerovi jako moštová šťávička
Oblast Bordeaux je známá snad všem vinařům. Je totiž kolébkou mnoha slavných odrůd. Lidé na celém světě jsou ochotni utratit za láhev vína z tohoto kraje až neuvěřitelné částky. A gastronaut Pavel Maurer koupil jednu v českém supermarketu ani ne za stovku.
Nedávno jsem už nevydržel a udělal krok, za který mě asi v této chvíli totálně odepíšou všichni znalci a milovníci dobrého vína. Zašel jsem do diskontního supermarketu a koupil si nefalšované francouzské červené z Bordeaux za pouhých 65 korun.
Pro vás, kteří se tolik neorientujete ve značkách, připomínám, že oblast Bordeaux je nejslavnější a také nejdražší vinná destinace na celé naší planetě. Návštěva tohoto regionu je pro vinaře stejně důležitá jako cesta do Mekky pro muslima nebo pro hinduistu rituál ponořit své tělo do řeky Gangy.
Bordeaux je olympem vinařství, kolébkou mnoha slavných odrůd. Je to nenapodobitelný terroir, tedy unikátní harmonie klimatu, podnebí, tradice, umu vinařů a samozřejmě kvality samotné půdy, kde se réva vinná pěstuje. Lidé na celém světě jsou ochotni utratit za láhev vína z této oblasti tisícovky i desítky tisíc korun. A vidíte! U nás v samoobsluze si můžete koupit châteaux z Bordeaux ani ne za stovku!
Udělal jsem si pochopitelně senzorický test. Velmi krátký plastový špunt snad ani nebudu komentovat. Na vinětě tohoto neuvěřitelně laciného vína se honosí zlatý erb a perokresba nějakého châteaux, zámku, odkud by mělo pocházet.
Na první nos voní trochu jako vína z Nového světa. Barva je plná a tmavá, jako by ji zahustili šťávou z červené řepy. Po polknutí to kupodivu není úplná katastrofa, ale velmi brzy se vytratí jakýkoli chuťový vjem. Když je láhev otevřená dvě hodiny, chutná víno jako moštová šťávička a začne lehce zavánět po zatuchlém sudu. Je v něm cítit všechno možné, jen ne víno.
Nejbizarnější je, že ona levná supermarketová vína nesoucí názvy významných vinařských oblastí vyhovují přísným vinařským zákonům. To, že se nedají moc pít a že dělají trochu ostudu svému jménu, je druhá věc. Ještě horší však je, že v rámci kšeftu se těchto paskvilů veřejně zastávají osobnosti a celebrity, které o dobrém jídle a pití nevědí vůbec nic. Nechají se jen prachsprostě koupit.
Padá na mě obava, že tihle reklamní profesionálové jsou schopní za tučný honorář nastavit svou čest třeba i tomu, abychom snídali šváby s marmeládou a zapíjeli je pravým šampaňským z Uzbekistánu. Že to nemá s férovou gastronomií nic společného? To je jim bohužel úplně jedno!
