Jak se vyvarovat prskání u jídla? Stačí sebekontrola a správné chování u stolu, radí Pavel Maurer

Včera při obědě mě můj spolustolovník poprskal. Prsknul na mě část svých slin i jídla, samozřejmě nerad, ale věřte, že to bylo odporné. Ani nevím, jestli jeho prsknutí vzniklo proto, že se zrovna smál nějakému mému vtipu, nebo že se zakuckal, nebo že je to prostě jeho slabá stránka občas si trochu prsknout.

Já se na něj vlastně vůbec nemohu zlobit, ale abych řekl pravdu, tak už s ním příště nechci stolovat, a pokud to bude nezbytně nutné, pak se budu mít rozhodně víc na pozoru. Sice nevím, jak tomu zabránit, ale rozhodně se domnívám, že když má někdo sklon k prskání při jídle, určitě by si měl stanovat nějaká vnitřní bezpečnostní pravidla.

Třeba, že nebude nikdy mluvit s plnou pusou, že bude mluvit co nejméně a také, že si do úst bude dávat spíše menší než větší porce. Připínat si na obličej plastový kryt, co používají dentisté v zubních ordinacích, to asi při jídle nepůjde. Ani rouška nejspíše nebude to pravé.

I když mě tak napadá, že ženy, co nosí v islámském světě burku nebo nikap, tak ty dokáží zkušeně vkládat jídlo do pusy, aniž by nějakým prskáním ohrozili proti sedící. Stejně tak Japonci, světoví vynálezci různých roušek přes ústa i nos. Ovšem tam jsou důvody spíše infekční.

Japonci a vůbec další obyvatele hodně lidnatých destinací se naučili chránit své okolí před kapénkovou nákazou. Japonci nosí obličejové roušky, i když mají jen malou rýmu, aby nenakazili své okolí.

Vědí totiž, že když někdo onemocní, musí jej další zastoupit v práci a zatíží se tím celá země. Obličejové roušky nemají kvůli smogu, jak se někdo občas mylně domnívá, ale kvůli bacilům a prskání. Jak konzumují svoje sushi s rouškou, to tedy nevím, ale určitě v ní žádnou díru nemají.

Naproti tomu zmíněné islámské ženy, ty mají lepší celou situaci, protože nenápadně pozvednou své zahalení, vloží jídlo do úst a nikdo z nich neviděl ani kousek rtíku. Vraťme se ale k prskání, rouška to neřeší. Řešení je sebekontrola a správné chování u stolu. Nemít plnou pusu a nesnažit se při jídle moc smát nebo moc mluvit.

Pokud tohle všechno dodržíte a stejně se vám takový trapas nedopatřením přihodí, rozhodně bych nedoporučoval začít utírat poprskaného kapesníkem nebo se mu nějak omlouvat. A s anglickým klidem bych dělal, že se nic nestalo, užíval si svůj talíř a už ani jednou neprsk.