Kde zkrachuje Čech, tam Vietnamec rýžuje zlato, říká Pavel Maurer. Proč některé úspěšné restaurace musely zavřít?
Měli jste někdy oblíbenou restauraci, která zničehonic skončila? Zatímco některé podniky si zkrachování zaslouží, jiné musí zavřít, i když pracovaly naplno a poctivě. Na slavný podnik U Čiriny a taky na bývalý žižkovský Bar Briketa vzpomíná ve své gastroglose Pavel Maurer.
Vždycky mne rozesmutní, když na mých kulinárních toulkách zjistím, že nějaká restaurace definitivně zatáhla roletu! Mrzí mne to, i když si některý podnik občas po právu zaslouží, aby zkrachoval, protože prostě nedělal svou práci správně!
Ale je také spousta restaurací, které se snažily, pracovaly naplno, poctivě, ale z nějakého důvodu to prostě neklaplo. Někdy jen proto, že jim majitel domu neúměrně zvýšil nájemné, někdy proto, že vedle zavedeného podniku vyrostl obří megakomplex, který na sebe stáhl všechnu okolní klientelu, a někdy prostě proto, že majitelé zestárli, neměli svou dobře načatou práci komu předat a tak prostě zavřeli.
To je třeba příběh rodinné restaurace Alfa poblíž Máchova jezera, kdy majitel vařil vždy ze skvělých surovin, byl to srdcař na jídlo, ale už mu nestačily síly pokračovat. To je také příběh slavného podniku U Čiriny, vedeného osobní kuchařkou prezidenta Václava Havla.
Rád jsem tam za ní chodil, protože dělala halušky jen ručně, papriku měla vždycky z Maďarska, ovčí sýr, stupačky… No prostě úžasné originál delikatesy. Jsou na jídelním lístku i dnes, ale protože paní Čirina-Košíková si už potřebovala odpočinout, není tolik důvodů tam zajít.
Ale třeba se následníci vylepší! Pak na mne včera padl smutek, když jsem šel kolem bývalé socialistické vinárny U Křížovníků poblíž Karlova mostu. Tam nám jeden pan profesor, vždy lehce ovíěn, dával rovnou na baru, namátkově, zápočty z marxismu-leninismu. Ono to ani jinak nešlo!
Žižkovská Briketa už není!
Pak na tak exponovaném a krásném místě po revoluci prosperoval zajímavý podnik Belle Epoque, ten to ovšem nevydržel a teď tam je vietnamská restaurace Muc Dong. To je zajímavé, že kde zkrachuje Čech, Vietnamec se do toho pustí s neutuchajícím elánem a rýžuje zlato, zatímco my si drbeme hlavu!
No nic, nedávno zavřel vynikající podnik uvnitř jednoho z nejluxusnějších business center Florentinum, ale také restaurace Oliva, kam se jezdilo na jídlo přes celou Prahu, když to ještě bylo slavné francouzské Bistrot de Marlén. Madam Marlén totiž byla vždy přítomna v kuchyni i na place, a to se počítá!
Nakonec, se slzou v oku, jsem zaznamenal, že zavřeli i jednu z nejdrsnějších žižkovských palíren zvanou Briketa. To jméno je po uhlířích a dělnících z blízkého nákladového nádraží. Jenže nádraží je zrušeno, asi tam nějaký developer bude stavět další nezbytné skleněné kanceláře. A tak uhlíři a drsňáci, co vykládali vagóny, už nepotřebují chodit v šest ráno na gulášovku a dvě deci rumu.
Ani slavná, zavřená Briketa už není. Život jde dál, jen občas si nejsem jistý, zdali tím úplně správným směrem…
