Kdo ty kýče kupuje? diví se Pavel Maurer. K Vietnamcům by radši zašel na kachničku
Sever Česka a gastronomie? Pavel Maurer nemá k tamním restauracím důvěru. Zvlášť, když na každém rohu naráží na potupné stánky s barevnými trpaslíky a zaručeně pravými rolexkami. Občas však i známého gastronauta něco překvapí.
V minulosti jsem často říkal, že na severu Čech je velmi těžké hledat kvalitní a chutnou restauraci. Bral jsem si nemilosrdně do úst třeba Děčín, Chomutov nebo Ústí nad Labem. O malých městech nebo vískách ani nemluvě. Když jsem byl nedávno v Hřensku, nádherném kousku naší přírody a populární turistické destinaci, málem jsem omdlel nad přívalem vietnamských kočovníků.
Okouzlující pískovcové skalní útvary a povodně přeživší historické hrázděné domky jsou dnes nechutně oblepeny trhovci v oblečení se čtyřmi pruhy, kteří nabízejí barevné trpaslíky na tisíce způsobů i sochu nahého Davida od Michelangela. Mají také trika, trenky, pravé rolexky a kožešinové bundy. K tomu si pouští německé cajdáky a mezi jódlováním tiše usrkávají vynikající hovězí polévku pho z plastových misek.
Když vidím ten potupný trh, ztrácím důvěru v celé město! Do restaurace tady nevkročím ani za nic. K Vietnamcům bych raději na jarní závitky, křehkou a voňavou kachničku nebo na smažené rýžové nudle a ne na trička od Versaceho. Vždyť jsou to právě oni, kdo patří k výkvětu indočínské gastronomie. Nějak jsem nepochopil, kdo od nich vlastně kupuje ty kýče 18. kategorie, ale kdyby zavřeli své trapné stánky a dali se do vaření, hned bych věděl, kam se půjdu v Hřensku najíst.
Také na severu naší vlasti vaří skvěle. I to jsem tento týden zažil. Když vstoupíte do hlubokých lesů, najednou se objevíte třeba v Dolní Chřibské, nebo na Ostrově u Tiských skal. Pak vás opustí navigace, mobilní telefon máte bez signálu, protože se nacházíte pár metrů od státní hranice.
Najednou se mezi srnami a malinami vyloupne Kristin Hrádek. Končí tam cesta, ale mají neuvěřitelné kančí se špenátem, jelení hřbet a nadýchaný domácí borůvkový koláč. Všichni osvícení restauratéři, kteří chtějí být autentičtí, mají vlastní dodavatele, chleba z vlastní pece, máslo ze sousední vsi, ryby ze sádek, med od souseda a zvěřinu z lesů, které jsou všude kolem.
K snídani může být i jáhlová kaše nebo mléčná rýže se skořicí. Vzhled neatraktivní, chuť úžasná, nutriční hodnota skvělá! Všichni ostatní vám nabídnou přesušená míchaná vajíčka, vodnaté párky a müsli bez nápadu.
Jsem optimisticky naladěn a přísahám, že na severu Čech najdete krásnou přírodu. A když budete trochu hledat, tak i zázraky domácí gastronomie.
