Když si život neužíváte, tak vás pomalu užírá! připomíná Pavel Maurer
Věřím, že jste určitě někdy viděli film nebo alespoň slyšeli o legendární Vzpouře na lodi Bounty. Jde bezesporu o nejslavnější skutečný příběh o tom, jak se námořníci Jejího Veličenstva zmocnili lodi, zbavili se kapitána a uprchli na ostrov Pitcairn v Pacifiku.
Je to už docela stará historka. Loď byla z Anglie vyslána roku 1787 na Tahiti pro náklad chlebovníků určených k obživě otroků. Britští námořníci strávili na překrásném Tahiti několik měsíců, které pro ně představovaly ráj na zemi a ztělesnění idylického života.
Naproti tomu – služba u námořnictva byl pro mořské vlky velmi tvrdá. Bůhví co se přesně na Bounty tehdy stalo, každopádně se vzepřeli svému osudu, a to ne kvůli tomu, že loď byla plná jídla, ale protože zatoužili po jiném životě.
Máme Vánoce, a v tomto období se určitě probíráte i vy svými tužbami častěji než obvykle, plníte si vzájemně různá tajná přání a chcete se mít hezky. Užívat si trochu víc život, stejně jako to nejspíš chtěli vzbouřenci z Bounty.
My, Tahiťané, říkáme: „Ty jíst život, nebo život jíst tebe.“ Tohle poradila ostrovní prostá žena svému milému poručíku Christianovi, vůdci vzbouřenců z Bounty. On se nejspíš trochu trápil a ve filmu, kde jej ztvárňuje božský Marlon Brando, není zdaleka tak šťastný a nadšený jako jeho kumpáni.
On si ten život v ostrovním ráji nejspíš moc neužíval. „Ty jíst život, nebo život jíst tebe!“ Takhle filosofie se mi líbí. Všichni, kdo přestaneme mít radost třeba jen z toho, že svítí slunce, je hezký den nebo nasněží čerstvý sníh, že pekař upeče chutný chleba, manželce se podaří bramborový salát nebo že si na nás někdo nezištně vzpomene, tak si život neužíváme. A on nás pomalu užírá!
A tak mi dovolte, abych vám popřál, ať se vám daří, a ať se občas vzbouříte proti věcem, které vám vadí! Začal jsem s příkladem Vzpoury na lodi Bounty. Já netuším, jestli vlastně tehdy byli v právu, každopádně jim přálo štěstí a potomci britských námořníků a jejich tahitských žen na Pitcairnově ostrově žijí dodnes. A prý v docela dobré pohodě.
