Na trhu snadno poznáte, kdo je lakomý, radí gastronaut Pavel Maurer
Nedávno jsem pozoroval na vesnickém zeleninovém trhu postaršího muže jak pečlivě vybírá broskve. Pořád je různě okukoval, bral do ruky, mačkal a nakonec prodavače požádal, zda může ochutnat. Vytáhl kapesní nůž s oprýskanou střenkou a pečlivě uřízl malý půlměsíc z jedné broskvičky. Ve stoje kousek pomalu oloupal a pak se labužnicky zakousl do ovoce a v zadumání přežvykoval. Slupky hodil zkušeně trhovci pod stolek, kde byla připravena bednička na zbytky. Pak spokojeně pokýval hlavou a nechal si navážit dvě kila broskví, o nichž byl přesvědčen, že vyhovují jeho náročným požadavkům.
Ten muž nebyl nákupčí, kontrolní úředník ze zemědělské inspekce, ani šéfkuchař vybírající kvalitní surovinu pro svou restauraci. Byl to prostě jen zkušený člověk, který ví co chce a nerad kupuje naslepo.
To mi připomnělo, že ne všichni trhovci jsou ochotni dát vám ochutnat jejich zboží. Někdo je prostě lakomý. Někomu tenhle selský marketing nedochází a někdo se možná oprávněně obává, že když si jeho produkt otestujete, tak si jej s největší pravděpodobností nekoupíte. Někdo má naopak ve svém stánku kousky sýra na párátku, jiný trhovec vám klidně z várnice nalije do kelímku půlku sběračky, abyste se mohli rozhodnout, že si tu dýňovou polévku nakonec dáte. Další prozíravý farmář má na stánku rozříznuté všechny druhy jablek, protože to tak na trhu prostě má být.
I to je důvod, proč lidé raději než v supermarketu koupí zboží v přímém kontaktu s prodejcem. Rádi si trochu popovídají, poradí se o neznámých bylinkách a koření, ochutnají něco, co jim ve většině konvenčních obchodů nikdo nenabídne. No, a můžete také trochu smlouvat, i když v našem kraji to moc nefrčí.
V některých jiných zemích, naopak, když na trhu nesmlouváte, v podstatě urazíte prodejce a považuje vás za hlupáka. Handrkovat se trochu o cenu zboží patří ke kultuře mnoha jiných světů. Vedle financí však nejpodstatnější ze všeho je využít venkovních trhů k tomu, abychom se nebáli osobně a přímo ochutnat kýženou delikatesu a nikdy nekupovali takzvaného „zajíce v pytli”.
