Nažehlený personál a minerálka za cenu dvou litrů piva? Takhle nevypadá každá hotelová restaurace
Zašli jste si někdy do hotelové restaurace? Pavel Maurer tipuje, že nejspíš ne. Důvodů může být mnoho, například očekávání příliš vysoké ceny nebo upjaté prostředí, které se nedá srovnávat s běžnými restauracemi plnými hlučících hostů.
Víte, proč lidé chodí neradi do hotelových restaurací? Je to jednoduché. Bojí se jejich strohosti, vysoké ceny a formálnosti. Když se vám totiž klaní pikolík už od vchodu a pak vás poněkud toporně převede přes velkou hotelovou halu s recepcí až k vašemu stolu, jste z toho všeho hned v úvodu malinko ve stresu. Posedáváte vzpřímeně na židli a vrtá vám hlavou, kolik tahle celá paráda bude nakonec stát peněz. A to jste si zatím ještě nic neochutnali.
Realita však není černobílá. Mnohé hotelové restaurace patří k těm nejlepším na světě. Jejich zázemí je stabilnější než je tomu u samostatných hospůdek. Mohou si dovolit zaplatit skvělé šéfkuchaře a nešetřit na kvalitních surovinách. Když je špatný rok může je zachránit ubytování. Restaurace přežije a nemusí začít drasticky omezovat výkony kuchyně.
Ale vraťme se k tématu. Proč se nám nechce do hotelových restaurací? Myslíme si, že je drahá, což ovšem ne vždy bývá pravda. Cítíme se tam nesví, protože je to přece restaurace určená hlavně pro hotelové hosty. Chyba lávky, většina hotelových hostů si v restauraci dá ráno snídani a pak všichni chtějí jít ven, jíst jinde.
Další důvod, proč má většina lidí vnitřní blok vůči hotelovým restaurantům, je ten, že o jejich existenci vlastně vůbec neví. Často se totiž nepropagují a jsou nenápadně uschovány pod křídlem hotelového jména. A nakonec poslední důvod: většina hotelových restaurací je interiérově navržena bezpohlavně, unyle a příliš vypulírovaně. To je v dobrém hotelu potřeba.
Jenže většina lidí, co jdou na večeři do restaurace, očekává čilý ruch, pomalované zdi, rozlítaný personál a partu naprosto nesourodých a náhodných hostů, kteří se baví, křičí a vzájemně seznamují. Klasická hotelová restaurace je spíše tichá, nažehlený personál klouzá po vysokých kobercích, všude to voní, hosté jsou už od pohledu trochu nudní a minerálka tam stojí jako dva litry piva v restauraci přes ulici.
Většina hotelových restaurací bude takhle fungovat i nadále, ale mnohé se i v pětihvězdičkových hotelech začaly přibližovat normálním hostům z ulice. Ceny jsou až překvapivě příznivé a atmosféra má říz. Stačí si jen vybrat.
