Není růžák jako růžák, říká Pavel Maurer
Mám na mysli růžové víno, které ohromně pasuje k teplému počasí, k lehkým pokrmům a k našemu celkovému pocitu, že kolem nás již definitivně začíná léto, slunce, moře, rybníky, řeky, celková pohoda, odpočinek a klid.
A k této omamné, lehce uvolněné prázdninové atmosféře je podle mého názoru právě sklenka dobře vychlazeného růžového vína to nejlepší na světě, co se vám může kulinářsky přihodit. Nejedná se rozhodně o žádný další díl Ordinace v růžové zahradě. Chci s vámi mluvit jen o růžovém vínečku.
Je vyráběno z modrých hroznů, pije se mladé. Nedoporučuji kupovat růžáček starší než 2 roky. Mělo by být nachlazené o trochu víc, než je zvykem u vín bílých. Mívá také nižší obsah alkoholu, což se v horkém létě hodí. Já jej mám nejraději k rybám, mořským plodům, mušlím a někdy i k lehce upravené drůbeži a k obyčejnému domácímu leču.
Na Azurovém pobřeží Francie koupíte v supermarketu růžové víno klidně i za 2 eura. Za takový malý peníz to bývá trochu riskantní, ale můžete být také mile překvapeni. A když se trochu rozšoupnete a utrhnete se na cenovou hladinu kolem 5 až 10 euro, je to v kombinaci s lehkou rybou úplné mistrovství světa.
Jedna moje kamarádka someliérka mi kdysi prozradila, že muži se trochu stydí pít tohle víno. V obchodě si objednají bílé a těžké červené a pak řeknou na půl pusy: „No a přibalte mi ještě pár růžáčků, to je pro manželku.“ Oni si totiž bláhově myslí, že by utrpěla jejich chlapská image, a tak to svádějí na ženy. Ale prý si potom na růžovém moc rádi sami pochutnávají.
Náš mozek ve svém vnímání prý vytváří růžovou barvu jako spojující mezeru mezi červenou a fialovou, protože se v barevném spektru samotná nevyskytuje. Ale nezoufejte. Když zavřete oči a napijete se dobrého růžáčku, uvidíte svět kolem sebe hned trochu veseleji, vaši přátelé budou ještě milejší, na nepřátele na chvíli zapomenete a ti, co vás milují, tak vám budou ještě bližší a milejší. A ani si kvůli tomu nemusíte nasazovat růžové brýle.