Neservírují vám restaurace na talíř starou krávu? Anonymní maso vás může překvapit stejně jako lidé

28. březen 2015
Glosa Pavla Maurera

O svého partnera se zajímáme, přemýšlíme o jeho rodině i zvycích, tak proč se nezajímáme podobným způsobem také o jídlo? Podle Pavla Maurera, který se chce z takzvaného rodného listu potravin vždy dozvědět co nejvíc, jde o stejný princip.

V Praze najdete jednu restauraci, která je zaměřená na speciality z hovězího masa. A ta dostala před mnoha lety skvělý nápad. Každý pokrm tady má svůj jasně označený původ. Na tabuli v restauraci máte křídou napsáno, že dnes jíte maso například z býka číslo 90987651, že se jedná o bílé plemeno charolais, jeho stáří bylo 20 měsíců, váha 780 kg. Na stejném místě se dozvíte, kdy byl býk poražen a kdy bourán.

Někomu z vás možná připadá nechutné znát takové podrobnosti o vonícím steaku, co vám zrovna přistál na talíři, ale já považuji podobnou informaci za velmi důležitou. Vím totiž, co jím. Pochybuji, že by si v takovém případě nějaký restauratér troufnul předhodit mi nějakou starou krávu. Takhle je férově doloženo, o jaký skot se jedná, že jeho maso je správně vyzrálé, že zvíře bylo dobře krmeno a skončilo svůj život šetrným způsobem.

Čtěte také

Mám vůbec rád, když si restaurace na své jídelní lístky píšou, že mají sýr z kozí farmy ve Staré Lhotě a že kuřata pro ně chovají na vlastním výběhu v nedaleké vesnici. Nebo že právě mají jehněčí z Beskyd. Jsem při jídle klidnější, víc mi chutná. Nejlepší podniky na celém světě se pyšní svými stálými dodavateli. Je to tak správné. Anonymní zboží začíná být v naší době čím dál víc podezřelé.

Za pár dnů, na prvního apríla, už budeme mít o masu víc informací. U vepřového, drůbežího, jehněčího a kozího masa musí být podle nařízení Evropské unie uvedena země původu, tedy odkud pochází. Můžeme se svobodně rozhodnout, zda si upečeme prase z Polska, Německa, případně našeho domácího čuníka z Přeštic. Z takzvaného rodného listu masa bych se chtěl samozřejmě dozvědět ještě mnohem víc. Tyhle informace jsou totiž životně důležité.

steak

Když jsem si například bral svoji ženu, chtěl jsem dokonale znát její život, zajímalo mě, jakou poslouchá muziku, co ráda pije, jak vypadá její maminka a co si myslí její rodina o světě. Bylo pro mě důležité, co se u nich doma vaří k nedělnímu obědu, odkud vlastně pocházejí a jaké mají zvyky. Se svou ženou žiji od té doby denně a jíst musím také denně. Je to vlastně stejný princip. Čím méně informací získáte na začátku, tím překvapivější může být vaše budoucnost.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio