Pasáček vepřů není neschopný trouba. Jeho práci poznáte na talíři, tvrdí Pavel Maurer
V pohádkách dělal pasáčka hloupý Honza, ale dnes jde o poměrně odborné a úzce profilované zaměstnání. Kdy jsou podle Pavla Maurera čuníci nejšťastnější? A jak se jejich život projeví na našem talíři?
Nevím, jestli mi to budete věřit, ale nedávno jsem osobně potkal nefalšovaného pasáčka vepřů! Určitě si všichni dokážete v paměti vybavit televizní pohádky nebo knížky, kde za starých časů byl pasáček vepřů nějaký usmolený kluk, případně hloupý Honza. Pamatuji si, že vepříky pásl za dědinou vždy neschopný trouba, kterému se nedala svěřit žádná jiná zodpovědnější práce.
Dnes však máme úplně jinou dobu než před 100 lety! Pasáčci vepřů? To je úzkoprofilové zboží a prakticky nejsou k mání. Zato vepříci nešťastně kvičí uzavřeni ve vepřincích a velmi rádi by si trochu zaběhali venku a porýpali se v zemi.
Prase má podle pana Sklenáře z biofarmy Sasov tři hlavní pudy – rozmnožovat se, rýt a spát. A právě rytí jim málokterý velkoproducent může poskytnout. Nemá totiž pasáčky vepřů!
Nemyslete si, že je to jednoduchá disciplína. Uhlídat stohlavé stádo hladových prasat chce znalosti, fortel a cvik. Chce to profesi, která u nás prakticky vymřela. A tak se to teď v Sasově učí znovu. Vychovávají si vlastní novodobé pasáčky vepřů. Zvířata, která chovají venku, jsou exkluzivní, otužilá, rychleji přibírají, radostněji se rozmnožují a jsou plná bylinek.
Když totiž prase naženete do porostu z topinamburu, vojtěšky a bodláků, začne okamžitě nadšeně rýt v zemi. Přebírá a čistí půdu, chutná mu třeba plevel zvaný pýr, se kterým zemědělci věčně bojují. Pro prasata je to ovšem Chanel číslo 5! A jejich užitečnost je dvojnásobná – nasytí se a ještě zkypří zeminu.
Nakonec dobrá zpráv pro nás! Maso z těchto běhajících vepříků chutná mnohem lépe. To vám garantuji!
