Pavel Maurer: Díky Bohu, že naše oblíbená prádelna neprodává rohlíky!
Když si Pavel Maurer prohlíží informace na obalech výrobků, nestačí se divit. Jak může med pocházet ze zemí EU a současně mimo EU? A odkud byl čokoládový krém z Polska, který ve skutečnosti vyrobili v Číně?
Máme v naší rodině ve zvyku, že si občas vezmeme lupu a přečteme malá písmenka na potravinách, kterými podle zákona výrobce přiznává, co je skryto uvnitř té či oné pochutiny.
Onehdy u snídaně mi můj 12letý syn citoval, co se dozvěděl z obalu jeho oblíbeného oříškového krému: „Tak, tati, tahle nutellka pochází z Polska, byla vyrobena v Číně a popisky na obalu jsou převážně v arabštině.“
Co na to mám říct? Snad bych měl dodat, že tento čokoládovo-oříškový krém vymysleli v Itálii a že patří mezi stabilní superstar dětských gastronomických představ. Kdo a kde jej vyrobil nyní? Netuším! Stručně řečeno: původnost a jasné teritorium je u potravin spíše raritou než pravidlem.
Uvedu pár příkladů. V jednom supermarketu jsem našel 12 druhů včelích medů a všechny shodně uváděly jako původ země EU a mimo EU. Překládám si to tak, že med pochází z Číny, kde většinou používají všechny možné sirupy, cukry a syntetika, aby nahradili opravdový a drahý včelí produkt. Ze zemí evropských tam byla přítomna maximálně samotná sklenice s obalem.
Dále jsme si se synem připomínali směšné drogerie, kde se dnes mezi deodoranty a toaletním papírem povalují biopotraviny, limonády a sušenky. Pak jsme si dokázali, že většina fotoaparátů světových značek má vespod vyryto: Made in USA. Assembled in Taiwan. Sportovní trička, která mají ve znaku třeba tři pruhy, vyrobily pilné ruce v Bangladéši nebo Vietnamu.
Pak jsme si ještě vzpomněli na naši oblíbenou prádelnu, kde mimoděk prodávají klíče, přívěsky a laciné šperky. Díky Bohu, tady nezahrnuli do svého sortimentu třeba rohlíky. To by asi zaváněly aviváží. A to tak, že dočista a svěže!
Také jsem slyšel o chutných sýrech, které se vyrobí na Moravě, pak se nechávají dozrát v italských sklepích a následně se zase vezou zpátky k nám, aby je prodávali pod jinou značkou. Že bychom měli špatné sklepy?
Nevěřím totiž na finanční výhodnost čokoládové sušenky, na jejíž výrobě se podílí několik zemí a světadílů. Nevěřím, že se to ekonomicky vyplatí. Selský rozum mi našeptává, že to nemůže být rentabilní a že to určitě nepomůže konečné kvalitě zboží.
Konzervanty, chemická barviva, nesmyslná „éčka“, nepřirozeně dlouhé doby trvanlivosti – to ve mně nevzbuzuje důvěru! Ty nejlepší potraviny jsou totiž čerstvé, lokální a pokud možno jednoduše připravené.
