Pavel Maurer: Jsme šťastní, když jsme nacpaní. A za málo peněz
Máte rádi řízek, smažený sýr nebo guláš? Pak patříte mezi tradičního českého strávníka. Gastronaut Pavel Maurer se zamýšlí nad tím, co s oblibou jídává průměrný Čech. A navíc připomíná, že není občas marné se zamyslet nad tím, co si dáme na talíř.
Často dostávám otázku, jaké vlastně jsou typické stravovací návyky Čechů. Dáváme přednost kvalitě, nebo kvantitě? A co nám nejvíc chutná? Je mi líto, ale musím vám sdělit upřímnou pravdu, i když je krutá.
Typický český jedlík vyznává pět nejoblíbenějších jídel: svíčkovou, řízek, smažák, knedlo zelo vepřo a guláš. To je neúprosná statistika. Podle výzkumů těmto pěti pokrmům holduje 87 % naší populace.
Na našich talířích je minimum zeleniny, skoro žádné ryby, ale hodně masa, tuků a škrobů. Další naší slabou stránkou v oblasti stravování je, že u nás vítězí především restaurace, které se podbízejí přeplněnými talíři za co nejnižší cenu. Kvalitu surovin většina našich občanů neřeší. Jsme šťastní, když jsme nacpaní a když je to laciné!
Náš stravovací rytmus je také šílený a nezdravý. Jistě si mnozí z vás pamatujete staré dobré pořekadlo: „Snídej jako král, obědvej s přítelem a večeři přenech nepříteli.“ My to děláme samozřejmě zcela opačně. Ráno jíme málo a ve spěchu, oběd často odbudeme nějakou rychlovkou a teprve při večeři si pořádně napráskáme břicho. Pak se rozvalíme u televize a dovršíme naši smrtící dietku mastnými smaženými lupínky nebo sladkostmi.
Nechci tvrdit, že tenhle sebezničující gastronomický režim uctíváme všichni, ale spotřeba nezdravých a nekvalitních surovin a nárůst nemocí souvisejících se špatným jídelníčkem hovoří jednoznačně proti nám.
Česká kuchyně si stojí na žebříčku ve srovnání s ostatními zahraničními kuchyněmi velmi bídně. Některé kuchařky z předválečného období jsou sice důkazem, že se v našich krajích vařilo pestře a gastronomie byla na patřičné úrovni, světového věhlasu jsme však nikdy nedosáhli.
Smiřme se konečně s tím, že naše gastronomie je pro svět zajímavá asi stejně jako kuchyně Dagestánu nebo amerického státu Oregon. Nejsme Itálie, Čína, Mexiko nebo Francie, které zásadně ovlivnily celou planetu. Naše kuchyně je ze světového hlediska provinční, regionální, poměrně tučná a nezdravá. Není důvod k nějaké zvláštní pýše. Máme však velký důvod každý den přemýšlet, co si dáme na talíř.
