Pavel Maurer: Mějte se na pozoru! V restauracích s pěkným výhledem bývá zakopaný pes

31. srpen 2014
Glosa Pavla Maurera

Pavel Maurer si ve Stockholmu zašel do restaurace s úchvatným výhledem na město. Mělo to však jeden háček. Problémy začaly už při výběru vína, vzpomíná známý gastronaut.

Není všechno zlato, co se třpytí! Ale to přece všichni dobře víme. Kolikrát jsem vstoupil do restaurace, která zářila barvami, designem, číšníci metali kozelce, ale jídlo nestálo za nic. Zato ceny byly skutečně nezapomenutelné! A naopak často skromná, nenápadná hospůdka v zapadlé uličce dokáže okouzlit nejen atmosférou, ale i poctivou domácí kuchyní.

Předevčírem jsem jedl s pár přáteli v noblesním podniku ve švédském Stockholmu. Dostali jsme zaručený tip na údajně skvělý podnik. Nechci vám sdělit jeho jméno, protože se za něj trochu stydím, ale prozradím alespoň, že toto jakési bistro a bar propojený s restaurantem patří do významného světového hotelového řetězce. Měli jsme výhled na město a docela dobrou náladu, než jsme začali objednávat.

Čtěte také

Na poměrně strohém seznamu jídel byly též anoncovány těstoviny dne. Když jsem se zeptal blonďaté modrooké švédské servírky, jaké dnes podávají, znejistěla a pak řekla, že se půjde zeptat do kuchyně. Vzhledem k tomu, že na celém jídelním lístku měli asi jen osm různých pokrmů, bylo to trochu překvapivé.

Chtěli jsme také bílé víno. Na lístku v tomto pětihvězdičkovém hotelu měli čtyři druhy – francouzské, americké, novozélandské a bio bez země původu. Chtěli jsme tedy bio. Nešťastná servírka za chvíli přišla zdrceně oznámit, že tohle víno zrovna nemají, a tak jsme požádali o další.

To už přišel přímo hlavní barman s blonďatým copánkem, aby nám s úsměvem oznámil, že ani to druhé ze všech čtyř nemají. Když jsem se zeptal, odkud mají další víno, upřímně se usmál a řekl, že neví a že je stejně také nemají, ale hbitě nám nabídl tři láhve úplně jiných vín, která nebyla na lístku.

Pavel Maurer

Nakonec jsme se tedy dohodli na nejlacinější láhvi, která stála 480 švédských korun. A on byl tak upřímně šťastný, že mi několikrát důvěrně poklepal na rameno, aby mě ujistil, že jsme nakonec zvolili dobře. Fyzický kontakt s číšníkem skutečně miluji!

To nejlacinější víno stojí v přepočtu asi 1 700 korun. Sice respektuji severskou finanční prohibici, ale na to, že jsme ani pořádně nevěděli, co pijeme, jsme se docela slušně cenově odvázali.

Ani už vám nebudu vyprávět, jaké bylo jídlo. Velmi průměrné, víno nebylo správně vychlazené, nicméně výhled na prosluněný Stockholm byl úchvatný.

Poučení z celé této historky je jasné. Všude na světě se mějte na pozoru v restauracích, které vám nabízejí nádherný výhled na město a nacházejí se v luxusních hotelech. Tam bude nejspíš nějaký zakopaný pes!

autor: Pavel Maurer
Spustit audio