Pavel Maurer o nejstarší restauraci na světě: Tragické jídlo za nestoudné ceny

5. leden 2014
Glosa Pavla Maurera

Pavel Maurer spadl do pasti nastražené pro turisty. Během návštěvy Madridu zamířil do vychvalovaných restaurací, ale čekalo ho nepříjemné překvapení. Jaké?

Tak jsem zase jednou naletěl na leták! Tedy, abych byl zcela přesný, navštívil jsem několik doporučených restaurací ve španělském hlavním městě Madridu. Ve většině případů jsem zažil zklamání. A to zdůrazňuji, že patřím k milovníkům gastronomie Pyrenejského poloostrova.

Jenže o tom, co jsem před několika dny ochutnal, vám musím vyprávět. Jako vždy jsem se na cestu připravil jako zodpovědný gastronaut a pečlivě si prostudoval, kde budu jíst. Ve zkratce musím vysvětlit, že všechny restaurace, u nichž jsem si nejméně měsíc dopředu rezervoval stůl, byly načichlé turismem, ledabylostí a jejich výkony se vzdalovaly obvyklé španělské pohostinnosti a poměrně vysoké kvalitě surovin.

Čtěte také

Vždyť každý z nás, kdo někdy ochutnal typické tapas, ví, že ke španělské kuchyni patří malé degustační talířky s česnekovou mrkví, sušenou šunkou jamón, smaženými krevetkami nebo treskou v remuládě a desítkami dalších jednohubek. V tom se prakticky nedá udělat chyba.

Největším zklamáním byla starobylá restaurace Botín, kterou vám doporučí všechny nejprestižnější průvodce Madridem. Byla založena v roce 1725 a podle Guinnessovy knihy rekordů je považována za nejstarší restauraci na naší planetě. Přiznám se, že jsem nečekal žádné kulinářské mistrovství světa. Byl jsem připraven i na to, že půjde především o turistickou atrakci.

Realita předčila mé nejchmurnější představy. Jídlo bylo tragické, ceny nestoudné a obsluhující personál třeštil oči na zmatené Číňany, Rusy a Němce, aby z nich vytlačil co nejvyšší dýško.

Byť jsem byl v doprovodu španělsky mluvících přátel, nebylo nám to nic platné. Podnik se nesnažil připravit kvalitně ani nakládané papričky v oleji. Když jsem pak drze nakoukl do kuchyně s otevřenou pecí, dostal jsem konečnou ránu do vazu. Kuchař, který zde pekl mléčná selátka, tedy tradiční recept, se na mě usmíval šikmýma thajskýma očima. Tradice a typická španělská kvalita se vším všudy!

Čtěte také

Jsem upřímný, protože vydávám už 18 let průvodce po nejlepších a nejzajímavějších restauracích v naší republice. A pokud kritizuji jiné průvodce po gastronomii, tak si nalévám kyselé víno do vlastního hnízda. Ale je třeba být upřímný a používat instinkty.

Průvodce, hitparády, internetové vyhledávače, žebříčky a tabulky jsou důležitým orientačním vodítkem, i když nemusí mít vždy stoprocentní pravdu. Věřte hlavně vlastnímu názoru a svým pěti nebo, v případě žen, šesti smyslům. Ty vás nakonec nikdy nezklamou.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio